Čtvrtý bratr / Loki /

Noční pastýř

Motiv této části Vám nejspíš přijde podobný s jednou evropskou bájí, pochopíte při čtení. :)

Přesto jsem jí oklamal. Zakázal jsem si ji klamat po naší první noci. Když jsem procitnul nad jejím zničeným tělem a rozsápanou duší. Tenkrát, když mě opustila zvířecí touha a já jí poprvé očaroval….

Před několika dny jsem kouzlo opakoval. Je opět šťastná v mé přítomnosti. Věří na zemětřesení, které zničilo půlku paláce v Ásgardu a zasypalo mnoho obyvatel města. Dokonce mi navrhuje, zda bych se nepodílel na obnově. Ásgard se dočká jiné obnovy. Ale až za dlouhou dobu.

Zaplavuje mě jed z hadí mísy víc než kdy před tím. Už nepomáhá jeho vylévání. Nořím se do něj. Plavu v něm.

 Král Jötunheimu téměř vztáhl ruku na svou královnu a své dítě. Udělal to, co vždy odsuzoval.

Hrdý vládce nechával ostatní konat svou vůli. Nikdy si nezašpinil ruce krví svých soupeřů….Blíží se konec.

Nebude jedu a nebude snu, který na mě seslala Frigga. Snu, ve kterém jeden z mých synů, v podobě vlka, trhá na kusy toho druhého. Svazují mě pak jeho střevy a k tomu hnusu mě zalévá hadí jed. Včera jsem ve snu konečně uzřel ,kdo nade mnou stále drží tu stříbrem zdobenou misku a chrání mě před jedovatou záplavou. Je to Sygin. Má královna. A o to víc si přeji konec tohoto světa. Pro její obětavost a pro mou zlobu.

Frigga přišla o své dva syny, já přicházím o ty své několikrát za noc. Přitom ten mladší ještě nevstoupil na tento svět.

Dnes nastane poslední noc, ve které zazáří měsíc nad Ásgardem. A nejenom já přijdu o své děti.

*****

,,Maminko, on je tak krásný. ´´ Září zasněným výrazem obličej malé Grube. ,,Krásnější než Frey, nebo Baldr.´´

Dívenka stojí na prahu domu, v náručí svírá přikrývku se svým bratříčkem.

Její matka je zmatená. ,,Kdo ? Tvůj bratr? Kam chceš jít ? Co tě  to napadá ?´´

,,Za ním přeci. Volá nás. Všichni jdou. ´´ Dívenka vykročí ze dveří.

,,Počkej ! ´´ Vrhne se za ní matka.

Dívenka mizí na ulici. Žena vybíhá za dcerkou. Určitě se jí zdál nějaký hloupý sen. Jen aby neublížila bratrovi.

Na ulici žena úžasem otevře ústa.

Celým nočním Ásgardem se nese tichounké capkání dětských nožek. Její dcera a synek dávno zmizeli v proudu malých i větších postaviček, většinou oděných v nočních košilkách, nebo jen zabalených v přikrývkách. Starší děti nesou ty malinké. Nad zástupem se vznáší ševelení jejich hlásků. Žádné z dětí nepláče, ani to nejmenší. Noční poutníčci směřují městem dolů k přístavu v tvářičkách výrazy okouzlení a naděje.

Skjolina sousedka, naproti přes ulici, se pávě snaží zadržet svého nejstaršího syna. Chlapec drží na každé ruce jednu svou sestru. Děvčata jej objímají kolem krku a něco si pro sebe povídají. Ruce zoufalé matky chtějí děti obejmout a zastavit. Procházejí však jejich nehmotnými těly, jako by je tvořil jen svit měsíce. Děti nechávají matku bez rozloučení a bez povšimnutí a mizí v zástupu mezi ostatními.

Lidé vybíhají na ulici. Mnozí spali, když je probudili sousedé a oni zjistili, že zmizely jejich děti. Dokonce i děti, které neměly sourozence. Jak? Pro batolata a novorozence přišly děti ze sousedství.

Zatím, co dospělí propadají zoufalství a děsu a později hlubokému smutku, průvod malých poutníků zastavuje na kraji Bifrostu. V jejich středu stojí krásný muž se zářícími zlatými vlasy a modrýma očima. Děti se shlukují kolem něj a poslouchají jeho líbezné hře na flétnu. Muž vykročí po mostě a zástup jeho následovatelů za ním.

Dospělí se hrnou za nimi, ale stejně jako před chvílí ve městě, ani zde se jim nedaří své děti zastavit.

Z paláce přijíždí malá skupinka jezdců a jezdkyň. Mocní kouzelníci, některé bohyně a bohové. Dozvěděli se o podivném průvodu městem.

*****

,, Freyi ,co se to děje ?´´ Zašeptá mi sestra ohromeně.

Neptá se toho pravého. I mágové kolem nás jsou nejistí.

,,Pane Freyi ,to není magie. Nevíme co to je. Jsou to přízraky. Duše. Nemáme je jak zastavit.´´

,,Žádná dětská těla přeci nikde nezůstala. Ty děti jsou živé.´´ Namítnu.

,,Pak tedy nevíme co je to. ´´ Pronese kouzelník zahanbeně. ,,A nevíme jak zasáhnout.´´

,, Děti bohů klidně spí. Proč odcházejí tyhle ? A kam ? ´´ Ptá se Freya jiného čaroděje. Ten krčí rameny.

Průvod dětí se zastavil. Jejich pastýř se vrací směrem k nám. Děti stojí a vypadají nedočkavě. Ty, které jsou moc malé, se snaží dohlédnout na svého zářícího průvodce. Jako by chtěly mít jistotu, že je neopustí. Všichni jsou plni očekávání.

Zářící prochází davem dospělých a oni mu ustupují. Stane kus od mého koně. Nevypadá, že bych mu stál za pozornost. Čeká.

Kolem nás prochází několik žen a dívek. Budoucí matky? Mezi nimi je jedna, zahalená závojem, vznosnou chůzí mi někoho připomíná. Po některých se vrhnou zoufalí muži. Stejně jako u dětí, i u žen, projdou jejich ruce přízračnými postavami.

,, Proč ? ´´Jediná otázka která mě napadne.

Zářící se usměje. ,,Protože si zaslouží nový svět, Freyi .Ušetřím každé dítě ve městě, děti bohů mají svůj předpovězený osud.´´

Prohlížím si ho. Je okouzlující. Klidný a důvěryhodný.

Otáčí se ode mne a odchází za skupinkou žen . Pak ještě přiloží píšťalu ke rtům a krátce zahraje.

Za krátko přibíhá udýchaná žena. V náručí nese chromého chlapce.

Zářící se k ní otáčí a bere hocha do náručí. Patrně jediné hmotné dítě v zástupu.

,,Co je to,co je odvádí ? ´´ Volám na něj.

Žena, jež právě donesla svého chlapce neznámému bohu, mi odpoví.

,,Láska.´´

*****

Valkýra naposledy vykřikne a s výrazem dokonalé slasti mi padne na prsa.

,,Tedy dojednáno, Hedrun ?´´ Vytrhnu jí z milostného opojení.

Nějak jsem se s ní zapomněl. Mí malí následovníci se zatím shromáždili. Cítím jejich očekávání. Zbývá vyplnit slib daný Laufey.

Usmívá se a prudce oddechuje. ,, Ty nemusíš vyjednávat , můj králi. Stačí přikázat.´´

S úsměvem jí ze sebe shodím do beraních kůží u obrovského valhalského krbu a posadím se. Musím se konečně začít soustředit.

*****

Vprostřed Duhového mostu se právě zavřel obrovský portál do jiného světa. Za jeho stěnou zmizely všechny ásgardské děti, nastávající matky a jako poslední, zářící božstvo s chromým chlapcem na rukou.

Za mizejícím portálem je vidět Heimdalla. Stejně zmateného, jako jsme my zde.

Některé matky se vrhají k portálu. Nastává tlačenice, některé ženy padají přes okraj mostu a tonou v temné mořské vodě. Naposledy zoufale křičí.

Obracím koně a ujíždím zpět.

Co nás ještě čeká ? Co ještě přijde ?