Jsi vůbec ten koho znám?!

~16~

Celou noc jsem si v hlavě přehrávala ten večer. Mé city k Finnovi se mi zdály silnější a silnější, bytí bez něj se mi zdálo, jako chodit bez nohou, mluvit bez hlasu, slyšet bez sluchu a cítit bez čichu. Kde se tyto pocity vzaly? Odkud přišly? Když na něj pomyslím, zdá se mi, jako bych se vznášela... na krásném obláčku, mezi dalšími. Pomalu jsem s hlavou plnou myšlenek usnula.

Ráno bylo stejné jako každé jiné. Až na to že jsem měla lepší náladu.

Když jsem se chystala konečně vyrazit do školy, venku se rozzářilo sluníčko. Bylo hezky.

V autobuse jsme se opět potkaly s Amber a jely jsme do školy.

„Chloe, kdy vlastně už půjdeš na to natáčení?" Zeptala se mě.

„Emm no, ten režisér mi říkal, že mi zavolají nedávno jsem jim dávala své číslo." Odvětila jsem.

Po škole

Když jsem dělala své úkoly někdo začal zvonit. Tudíž jsem šla otevřít.

„Ahoj Chloe, dlouho jsme se neviděly." Řekla.

„Ahoj Nikolet, to je pravda." Objaly jsme se.

Chvíli jsme si povídaly ovšem Nikolet poté zašla do témata Finn...

„To je super že jsi zase šťastná... a bez Finna." Usmála se.

„Noo to není tak docela pravda." Řekla jsem nejistě.

„Víš tyhle věci jednou přebolí." Věnovala mi soucitný výraz.

„Já jsem se s ním usmířila... ." Odvětila jsem potichu. Ona jen vykulila oči.

„Cooo?! Kdy?! Jak!? Proč?!" Nechápavě na mě zírala.

„Prostě tak, každý si zaslouží druhou šanci a hotovo... usmířila jsem se s ním a tak to teď je." Odpověděla jsem.

„Mhm." Odfrkla.

No.. Finn si žádnou druhou šanci nezasloužil abys věděla... už musím jít, nazdar." Řekla naštvaně.

Proč je naštvaná vždyť je to moje rozhodnutí.

Vrátila jsem se zpět ke svým rozepsaným úkolům. Po úkolech jsem se učila nějaké texty a tak celkově jsem se připravovala na natáčení. K večeři jsem si namazala chleba s máslem a marmeládou... mňam.

Večer jsem si pustila seriál stranger things... kvůli Finnovi samozřejmě. Amber mi říkala, že tam prý hraje. Aww on byl tak roztomilý. Po dvou dílech jsem to vypla a šla spát. (Samozřejmě jsem si udělala hygienu atd).

Moje ráno přeskočíme, v autobuse jsme jen s Amber mlely kraviny a ve škole jen nuda.

Cestou domů jsme se s Amber dohodly, že přijde na přespávačku.

„Takže ve dvě u tebe?" Usmála se a já jí kývla hlavou. Rozloučily jsme se a ona vystoupila z autobusu.

Před tím než Amber dorazila jsem ještě trochu uklízela a udělala jsem nějaké úkoly které jsme měli.

Crrr... a Amber už je tu. Přišla teda trochu brzo, je teprv čtvrt... . Otevřela jsem dveře a už jsem křičela ahoj, ovšem s tím jsem přestala, když jsem zjistila, že ve dveřích stojí Finn.

„Eee ahoj." Začal se smát a objal mě... omggg.

„Em ahoj." Řekla jsem v objetí pak jsme se odtáhli.

„Ty někoho čekáš?" Zeptal se mě.

„Jo... ." Ušklíbla jsem se.

„Oh aha... to nevadí já jsem tě chtěl stejně jen pozdravit... ." Jop to bylo trapný.

„Aha.." Řekla jsem trochu zklamaně on to asi viděl, (to zklamání) ale i přes to se otočil a odešel. Třeba ahoj? Zavřela jsem dveře a sjela jsem na zem (jako po těch dveřích). Oči jsem si opřela do kolen a držela jsem v sobě slzy... udržela jsem je.

„Já jsem tak blbá!" Zakřičela jsem.

Tuhle kapitolu záměrně ukončím tady a je kratší též záměrně... mimochodem za 1. Moc děkuju za 400 přečtení moc si toho vážím❤️.
2. Omlouvám se za neaktivitu ale moc nevím co psát🥺😬.
A za 3. Mějte se hezky snad se vám kapitola líbila. A nebojte příště bude delší❤️.