Jsi vůbec ten koho znám?!

~20~

Když jsem se vzbudila viděla jsem trošku rozmazaně. Finn seděl v křesílku kousek vedle pohovky, na které jsem ležela. A upjatě na mě koukal. Chvíli jsem nic neslyšela, ale pak se mi sluch vrátil.

„Chloe.. Chloe.. jsi v pořádku?!" Držel mě za ruku.

„C.. co se stalo? A proč je tady taková tma?" Byla jsem zmatená a ohlížela jsem se okolo.

„No to nevím.. našel jsem tě ležet na zemi... a vypadl proud." Koukal se na mě ustaraně.

„Bolí mě hlava.." Pokusila jsem se zvednout ale nešlo to.

„Máš odřené čelo, lokty a kolena.. nenašel jsem lékárničku.. řekneš mi prosím kde je, abych tě mohl ošetřit?" Řekl ustaraně. Bylo roztomilé, že se o mě tak bojí.

„V každé koupelně by měla být ve skříňce nad umyvadlem." Řekla jsem ne moc nahlas, protože se mi těžko mluvilo. Finn pustil mou ruku, pohladil mě po hlavě a vytáhl mobil, kde zapnul baterku a asi odešel do koupelny pro lékárničku. Po chvíli byl zpět.

„Takže teď ti vydezinfikuju ty rány, takže to bude bolet." Řekl a otevřel dezinfekci.

„To je to tak špatný?" (Emm ano bojím se dezinfekcí...) zeptala jsem se.

„Ano je.. jestli chceš můžeš mě držet za ruku." Viděla jsem, jak se na mě usmál, i když byla celkem tma. Podle toho mála co jsem viděla tak Finn namočil vatičku do dezinfekce, poté mě chytil za ruku. Ani jsem ho moc nevnímala protože jsem vnímala jen ten zvláštní pocit v břiše, který mám skoro vždy s Finnem.

„Haló Země volá Chloe." Řekl.

„Ano?" Odpověděla jsem.

„Tak teď to bude bolet jo? Kdyžtak stiskni mou ruku." Začal pokládat namočenou vatičku na mé odřené koleno.. samozřejmě to bolelo. Když dodělal koleno podíval se mi do očí.

„No vidíš.. první ranka ošetřena." Řekl povzbudivě.

„Ještě nám jich zbývá.. asi pět." Dořekl po chvíli trošku sklesle. Každou ranku se snažil ošetřovat něžně.

„No a máš to za sebou." Řekl šťastně. Já jsem se jen lehce usmála.

„Chceš něco k pití? Nebo k jídlu?" Zavíral lékárničku.

„Asi ne.. a Finne?" Pověděla jsem.

„Ano?" Odvětil.

„Víš, že se o mě nemusíš takhle starat?" Řekla jsem mu.

„Takže příznaky... Chloe nám po pádu povídá bludy." Řekl a oba jsme se tomu zasmáli.

„Děkuju." Chytla jsem ho za ruku když se zvedal z křesílka, aby odnesl lékárničku.

„Za co?" Řekl a sedl si zpátky. Já ho držela za ruku.

„Za všechno... ." Řekla jsem mu a usmála jsem se na něj.

„Nemáš za co." Usmál se a když se zvedal dala jsem mu malinkou pusinku na ruku. On se jen otočil, usmál se a odešel.

V hlavě jsem si začala pobrukovat písničku Africa od Toto. Když se Finn vracel tak si zpíval tu samou písničku.

(Pokud písničku neznáte máte jí nahoře😉)

„Ty jí znáš?" Řekla jsem.

„Emm jo, proč." Řekl nechápavě a přišel ke mně.

„Teď jsem si jí zpívala." Řekla jsem a usmála jsem se.

„No tak to už musí být osud." Odvětil a posadil se. Bylo na něm vidět jak je unavený. V domě začala být zima, protože klimatizace logicky bez elektřiny nefunguje.

„Je ti zima?" Řekl opět ustaraně.

„Možná trochu.." Odpověděla jsem. On se začal zvedat aby donesl nějakou deku.

„To je dobrý.. já se na téhle pohovce asi stejně nevyspím.. dojdu si do pokoje a tam si zalezu pod peřinu." Začala jsem se zvedat a Finn zastavil.

„Jsi si jistá že dojdeš až nahoru?" Podíval se na mě.

„No po schodech asi ne, ale od toho tady máme výtah." Řekla jsem a pousmála jsem se. Snažila jsem se vstát a při tom mě Finn pozoroval... abych nespadla. Na nohách jsem se moc dlouho neudržela a sedla jsem si zpět.

„Já tě tam odnesu." Sehnul se ke mně a zvedl mě.

„Já jsem ale těžká." Řekla jsem v jeho náruči.

„Jsi lehká jak pírko. Takže výtahem jo?" Koukl se mi do očí.

„Nejsem ale nebudu se s tebou hádat. A ano výtahem." Finn mě odnesl do výtahu kde mě posadil na takový to sedátko. Ani nevím proč ho v tom výtahu máme.. snad nikdy jsem ho nepoužila. Ale tak je to otcův výtah a já tady nemám co dělat. Výtah byl samozřejmě bez světel kvůli elektřině, což nám samozřejmě nedošlo, že nefunguje elektřina. Tento výtah je přizpůsobený tak, aby po výpadku elektřiny dokázal chvíli fungovat. Finn zmáčkl tlačítko 2. patro. Dveře se zavřely a když se výtah rozjel, tak se samozřejmě po chvíli zastavil.

„Vždyť nefunguje elektřina!" Řekl Finn.

„No to jsem si nevšimla.. takže teď jsme uvízlí ve studeném výtahu.. bez světla ještě k tomu.

„Co teď?" Řekl Finn.

„No rozhodně nemačkej to tlačítko, které se mačká když se s výtahem něco stane.. kontaktovalo by to mé rodiče.. a to já opravdu nechci." Řekla jsem a ukázala jsem na tlačítko.

„To se jich tak bojíš?!" Podíval se na mě a řekl to trochu naštvaně. Mně se vlily slzy do očí.

„Jo..." Řekla jsem a rozbrečela jsem se. Finn mě objal.

„Promiň já jsem to tak nemyslel.. promiň Chloe.." Řekl a objímal mě. Sundal mě ze sedátka a spolu jsme si sedli na zem, kde jsme seděli v objetí.

„Ten výtah se rozjede až půjde elektřina..." Řekla jsem když už jsem konečně nebrečela.

„To je dobrý neboj... ." Řekl. Já si jen zívla čímž jsem ho nakazila a on si též zívl.

„Už bychom asi měli jít spát..." Řekl a objal mě pevněji.

„Asi ano... dobrou." Řekla jsem.

„Dobrou.." Odpověděl a dal mi pusinku do vlasů. Oba jsme po chvíli usnuli. Asi mi ani nedošlo, že zítra je škola a my jsme ve výtahu.. bez mobilů.. . S Amber jsme to totiž měly naplánované tak abychom ráno vstaly a šly spolu do školy.. .

Tak a tady tohle je konec této kapitolkyy. Snažila jsem se to udělat co nejvíc cute jak to jen šlo😂🥺😏 ne dělám si srandu. Copak se asi stane s Chloe? Zaspí do školy? No tak to se obávám, že se to dozvíte až v příští kapitole💐. Snad se vám tato kapitolka líbila❤️. Mějte se hezkyy🌸.