Louis na mě začal dělat vtipné obličeje a začala jsem se strašně smát.
„Přestaň nebo se počůrám." Řekla jsem mu celá vysmátá.
„Pardon... asi jsem si spletl číslo." Řekl velmi známý hlas v telefonu a hovor ukončil. Tento hlas bych poznala za každé situace... . Smích mě přešel... začala jsem přemýšlet proč mi volá? Stalo se něco? Říkala jsem si v hlavě. Louis si samozřejmě změny mé nálady okamžitě všiml.
„Co se stalo?" Spadl mu úsměv z tváře. Měl ustaraný výraz. Já ovšem byla úplně mimo realitu, tudíž jsem mu nedokázala odpovědět.
„Chloe odpovídej mi." Řekl ustaraně, poté se zvedl, sedl si vedle mě a objal mě svou paží. Já se nezmohla ani na jedno slovo a tak jsem mu jen opřela svou hlavu o jeho rameno.
Po chvíli jsem se vzpamatovala a zvedla jsem se. Proč bych se o něj vůbec měla starat, vždyť mě tady nechal úplně samotnou. Kašlu na něj.
Louis mi věnoval pár udivených výrazů, ale já jsem se k tomu už nevyjadřovala.
„Takže na zítřek jsme na vše připravení?" Zeptala jsem se, aby nebylo trapné ticho.
„No.. asi ano." Také se zvedl. Při odpovědi se mi koukal přímo do mých očí... a já do těch jeho. Ve zmatku jsem kontakt přerušila.
„A ehm.. ty pro mě přijedeš sem nebo..?"
„Ehh.. jo přijedeme s mým řidičem tě vyzvednout." Odvětil nejistě.
„Tak dobře tedy. Doufám, že si to tam užijeme." Lehce jsem se usmála."
„Myslím, že určitě užijeme." Odvětil a úsměv mi oplatil.
„No myslím, že už bych měl jít." Po chvíli z něj vypadlo."
Doprovodila jsem ho k hlavnímu vchodu. Už otvíral dveře, aby odešel.
„Tak teda zítra." Obejmul mě.
Tak teda zítra." Řekla jsem mezitím co mě sevřel do svých paží.
Už by odešel, ale zastavila jsem ho.
„Počkej." Chytla jsem ho za ruku aby nemohl odejít. Věnoval mi velmi zaražený výraz. Natáhla jsem se k němu a dala jsem mu pusu na tvář. Ani jsem nad tím nepřemýšlela a bylo to zcela spontánní. Byla jsem stejně zaražená jako on. Chvíli mi věnoval svůj pohled, ale pak se vytrhl z mé ruky, zavřel dveře a v tichosti odešel. Stála jsem tam jako zkoprnělá.
Proč jsem to udělala? Tak jsem úplně blbá? Sice to nebylo poprvé co jsem toto udělala... kvůli našemu filmu, ale tohle bylo jako v realitě.. jakože doopravdy... . Měla jsem pocit, že jsem ho úplně ztratila. Tohle se nikdy nemělo stát. Po chvíli výčitek jsem to svedla na Finna, kdyby mi dnes večer nevolal, tak bych z něj nebyla tak rozhozená a tohle bych nikdy neudělala.
Ještě jsem si zašla do sprchy a na chvíli do sauny abych se trochu odreagovala. Udělala jsem si hygienu a šla jsem spát.
Ráno jsem vstala ještě před budíkem, protože jsem nemohla dospat. Sešla jsem dolů kde na mě čekala mamka.
„Dobré ráno. Co si dáme k snídani?" Věnovala mi úsměv.
„Hmm dneska bych si dala omeletu." Úsměv jsem jí oplatila.
„Máš ji mít." Usmála se.
„Děkuju." Věnovala jsem jí úsměv zpátky a šla jsem se převléct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zvolila jsem tento outfit. Mezitím už jsem cítila, že snídaně už je hotová. Sešla jsem dolů, kde už mě na stole čekala omeleta s pomerančovým džusem a nějakou zeleninou. U toho byl vzkaz.
„Mám tě ráda. A opatruj se. Máma <3"
Vždycky to takhle dělá, protože než se stihnu převléct ona už musí do své nové práce, kterou si sehnala aby nemusela dojíždět za prací na různé dovolenkové destinace... takže tohle byl důvod, proč rodiče s Claire stále byli mimo domov.
Když jsem dojedla odešla jsem si do své koupelny udělat hygienu a trošku upravit svůj vzhled. Vyžehlila jsem si vlasy a dala jsem si řasenku s trochou pudru. Poté jsem šla čekat na svou autobusovou zastávku a čekala jsem na autobus.
Když autobus konečně dojel k zastávce kde nastupuje Amber, tak jsem byla celkem nervózní. A měla jsem k tomu asi i důvod... . Za 1.- líbí se jí Louis, ale zároveň chce abychom byli spolu... Za 2.- když se dozví, že jsem mu dala pusu ať už jen na tvář, tak bude pištět přes celý autobus Za 3.- až se dozví, že mi volal Finn tak se z toho složí...
A už sedí vedle mě.
„Ahojjj." Povídá s úsměvem na tváři.
„Ahoj." Řekla jsem celkem zamlkle.
„Tak to vyklop..." Založila ruce na prsa a věnovala mi vážný výraz.
„Co?" Zahrála jsem to na ní.. nechtěla jsem to řešit teď v autobuse.
„Dle tvého výrazu, pózy a toho jak sedíš" narovnala jsem se „Soudím, že se stala jedna z možných věcí.. buď něco s Louisem.. nebo snad s Finnem?" Povzdychla jsem.
„Znáš mě asi až moc dobře" Povzdychla jsem si.
„No tak povídej." Řekla nedočkavě.
„Nooo." Rozhoupávala jsem se. Nevěděla jsem jak jí to říct a co vůbec říct jako první.
„No takk.. Louis nebo Finn aspoň to řekni."
„Oba..." Bezmyšlenkovitě jsem odvětila. A zakryla jsem si obličej rukou.
„Cože?!" Zakřičela.
„Pšššt." Přiložila jsem si ukazováček k puse. Když jsem si všimla, že už budeme vystupovat.
——————————————
„Tys vážně dala Louisovi pusu?! To si děláš srandu to jako fakt!? A už spolu chodíte?!" Hned mi ve školní lavici začala klást otázky.
„Ne ježíš. Ale.. spíš se bojím, že je na mě za to naštvaný." Řekla jsem sklesle.
„Počkat já myslela, že to on tě vždycky balil... a teď uděláš první krok a... to nedává smysl." Do tématu byla úplně zabraná.
„Hele nechci to teď řešit. Ale hodně se bojím dnešního večera.. co když pro mě vůbec nepřijede?"
„To by si snad nedovolil." Chtěla ještě pokračovat, ale přerušilo jí zvonění zvonku na hodinu.
PO ŠKOLE
„Takžee ke mně přijedeš až si vyzvedneš svoje věci doma?" Řekla jsem Amber v autobuse když už byla vidět zastávka, na které vystupuje.
„Jo máma mě k tobě hodí." Odpověděla.
„Tak zatím paa." Zamávala na mě, když vystupovala.
„Zatím." Pousmála jsem se nad tím. Mezitím co Amber vystoupila z autobusu.
Máme tady další kapitolkuu❤️ jsem ráda, že jste trpěliví a ke knížce se vracíte i přes to, že jsou další kapitoly čím dál tím víc od sebe🥴 ale opravdu se snažím psát co to jen jde❤️🙉. Snad jste si kapitolku užili a mějte se krásně💞.
