Ráno jsem se vzbudila, bez budíku, a šla jsem se mrknout na mobil kolik je hodin. Když jsem jej otevřela měla jsem několik oznámení od Louise. A jednu zprávu od Finna. Tu jsem samozřejmě otevřela jako první. A chvíli jsme si psali.Přesunula jsem se do konverzace s Louisem.
Pak jsem už jen vstala a šla na snídani. Udělala jsem si lívance, protože jsem na ně měla prostě chuť.
Po snídani jsem si udělala hygienu a mou normální rutinu.
Když jsem měla vše hotové tak jsem přemýšlela, s kým bych měla jít, říkala jsem si, že s Louisem bychom se měli více poznat, ale s Finnem bych se teď měla více vídat, protože za chvíli má odjíždět a já ani nevím kdy.
Nakonec jsem se rozhodla s nikým nejít a den strávit doma. Už dlouho jsem si neudělala čas jenom pro sebe. Původně jsem chtěla jen malovat, protože ani k této mé oblíbené činnosti jsem se dlouho nedostala. Ovšem skončila jsem ve vířivce... .
Četla jsem si zrovna svou oblíbenou knihu, když v tom někdo zazvonil. Zabalila jsem se do ručníku a pomalu běžela otevřít, abych ještě někde neuklouzla.
Za dveřmi stála Nikolet.
„Jé ahoj... dlouho jsme se neviděly." Nahodila jsem falešný úsměv.
„Ano ano jo.. hele já si tady s tebou nebudu hrát na žádné kamarádství.. pěkně jsi se na mě vykašlala a od tebe to bylo opravdu podraz.. věř že ti to karma vrátí." S těmito slovy se otočila a odešla. Celý svůj monolog odříkala s naprostým klidem a neměla žádný výraz v obličeji, z kterého by se daly vyčíst její emoce.
„Eee ok?" Řekla jsem si v duchu a cupitala jsem do sauny. Měla jsem z toho smíšené pocity,
ale upřímně mi Nikolet stejně nikdy nijak zvlášť nesedla... .Po odchodu ze sauny jsem samozřejmě měla už hlad a tak jsem si šla něco uvařit. Nechtělo se mi dělat nic extra, a tak jsem jen na pánvi osmažila zeleninu, do toho jsem přidala koření a maso. K tomu jsem si dala těstoviny.
No a poté jsem si zašla do svého malířského koutku a pokusila se opět něco namalovat. Dlouho jsem nedržela štětec v ruce... a to šlo poznat. Každopádně jsem se nevzdala a nakonec to nedopadlo ani nějak špatně.
Podívala jsem se kolik je hodin a už bylo půl šesté. Tudíž jsem se připravila na zítřejší školu a naučila jsem se na test, který zítra píšeme.
Ani jsem se nedoučila a zmohla mne únava, takže jsem si řekla, že bych si už asi měla lehnout. Ani jsem si večeři nedělala, protože jsem nějak neměla hlad. Usnula jsem celkem brzy.
Tadaaa už jsem tady zas😂 no zase bych z toho nedělala nic velkého, protože vůbec nevím kdy vyjde další kapitola a jak to teď bude👀😬 každopádně po dlouheeeem čekání jste se dočkali takže buďte rádi😂 tato kapitola je celkem taková o ničem a krátká, ale třeba příště to zase bude lepší🙉🥰 no doufám, že se vám kapitolka líbila, hvězdičkujte, komentujte cokoliv a mějte se hezkyyy🥰❤️💐
ČTEŠ
Jsi vůbec ten koho znám?!
Storie breviMám zvláštní život, ale mám ho ráda, co se však stane, když mi do něj vstoupí někdo kdo ho obrátí vzhůru nohama? Předem se omlouvám za chyby😅😌