Jsi vůbec ten koho znám?!

~18~

S Finnem jsme se chytli za ruku a pelášili jsme domů, kde na nás už Amber čekala s ručníky. A bohužel si neodpustila její ksichtíky. Finn šel do koupelny pro hosty a já šla do své, kam mě samozřejmě Amber následovala. Když jsme vešly do koupelny a zavřela jsem dveře Amber spustila.

„Chloee ty sis dala s Finnem pusu chápeš to? A víš jak to bylo roztomilý? Já jsem tak šťastná." Řekla nadšeně a snažila se mluvit ne moc nahlas.

„Já vím já.. já to pořád nechápu." Řekla jsem a při tom jsme se obě culily.

Převlékla jsem se do suchého a sešly jsme s Amber dolů. Finn tam ještě nebyl.

„Hele, ee tak já vás tady už asi eem nechám?" Zeptala se nejistě šeptem. Já nevěděla co odpovědět.

„Tohle je strašně divný." Taky jsem zašeptala.

„Hele tak zítra ve škole." Zašeptala a já trochu zpanikařila.

„Tak dobře." Šeptla jsem. Rozloučily jsme se a Amber odešla.

Co mám teď dělat? Ježiš tohle je trapný... .

Mezi tím co jsem byla v rozpacích, tak si to Finn už pádil ke mně po schodech.

Sakra sakra sakra

Když jsem se na něj podívala zjistila jsem, že i on je v rozpacích, což mě celkem uklidnilo.

„Ehmm co jste vařily?" Zeptal se po chvíli nejistě.

„Emm chtěly jsme si upéct sušenky... s horkou čokoládou... ." Řekla jsem a podívala jsem se na kuchyň celou od mouky.

„Myslel jsem, že jsi dobrá kuchařka?" Zasmál se.

„No jo, trochu se z toho stala moučná bitva." Začali jsme se oba smát.

„Tak je doděláme ne?" Ukázal na mísu, s nezamíchanými ingrediencemi.

„Klidně." Usmála jsem se na něj, on mi úsměv opětoval.

Při pečení to byl samozřejmě kopec srandy.

„Tak teď musíme počkat až se upečou." Řekla jsem když jsem zavřela troubu a pohled jsem věnovala úplně špinavé kuchyni. Trošku jsem se zazubila. (Něco jako tohle- 😬).

„Podle tvého výrazu tipuji že na horkou čokoládu asi už kašlem, že?" Podíval se na mě a já jen kývla hlavou.

„No tak to jdeme uklidit." Řekla jsem se znechuceným výrazem.

Celou dobu co jsme uklízeli jsme si vyprávěli různé vtipy, stejně jako dřív... i když může něco vůbec být stejné jako dřív? Vždyť... od té doby se stalo tolik věcí... není to stejné jako kdysi.. dřív jsme se skoro neznali.. a na vtipech jsme se tolik nesmáli.. ve všech knížkách co jsem četla se píše o lásce.. zjišťuji jaká láska opravdu je.. ale je tohle vůbec láska? Co když tohle je jen přátelství a vše co k němu cítím je běžné? Kdo ví... . Kéž bych nad vším tolik nepřemýšlela.

„Tak co ty sušenky?" Vyrušil mě Finn z přemýšlení.

„Mrknu se na ně." Namířila jsem si to k troubě.

„No.. už jsou hotové.. jsem teda ráda, že to nedopadlo stejně jak ty naše špízy." Začali jsme se oba smát a já poté vyndala sušenky z trouby.

Opět jsem se zamyslela. Pokud tohle není láska tak už nevím co... ovšem ta pravá otázka nejspíš bude. Chová ke mně stejné city jako já k němu?

Stejné myšlenky se honily hlavou i Finnovi.

„Co budeme teď dělat?" Zeptala jsem se a podívala jsem se na něj.

„Nevím." Řekl a rozhlédl se po domě.

„No, už jsi viděl naši hernu?" Řekla jsem jen tak.

„Hernu?" Podíval se na mě.

„No jasný, pojď." řekla jsem a zavedla jsem ho do místnosti, která je pod přízemím.

„Nikdy sem nechodím, jenom uklízet, když mají přijet rodiče." Rozhlížela jsem se po místnosti.

„Wow.. tolik her? A kdo to vůbec hraje, když jsou vaši doma?" Rozhlížel se po místnosti.

„Nevím.. asi to tady schovávají pro Charlieho, ale oni sem skoro vůbec nechodí, pokud teda nepřijíždí s novými věcmi, které sem poté dají." Odvětila jsem.

„Tak si něco zahrajeme?" Zeptal se a podíval se na mě.

„Klidně, ale musíš mě to naučit." Zasmáli jsme se.

Když mě konečně naučil ovládání, zahráli jsme si spolu, on samozřejmě vyhrál.

„To bylo ale jasný, že vyhraješ." Mávla jsem rukama.

„No jo no, třeba příště." Řekl při tom se usmál a položil mi ruku na rameno.

„Jestli nějaké příště bude." Šeptla jsem, ovšem neuvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas.

„Cože?" Řekl nechápavě. Já jsem se na něj podívala a on nechápavě svraštil obočí.

„Řekla mi to Amber..." Dívala jsem se mu do očí.

„Jo tohle..." Řekl a sklopil zrak.

„Proč jsi mi o tom neřekl hned?" Řekla jsem smutně.

„Já nevím.. já jsem si to s tebou užíval a asi jsem nechtěl myslet na to, že budu muset odjet a..." podíval se na mě „Hele já vím, že jsem to podělal.. několikrát, ale... prostě... já chci říct, že..." Snažil se najít slova.

„Že?" Řekla jsem.

„Že tě mi-" Přerušil ho můj zvonící telefon.

Hihi trošku stranger things vibes, když Mike chtěl říct El to samé 😂😏.

Volal mi režisér filmu. Odešla jsem nahoru, pro lepší signál.

Finn

Už jsem jí to málem řekl.. jak dlouho to budu v sobě ještě dusit?

Chloe

„Dobrý den Chloe, voláme, protože ti chceme oznámit kdy bude první natáčecí den a ještě předtím nějaké seznamování s herci, máš teď čas?" Řekl režisér (nevím kdo by to mohl být tak dejme tomu, že režisér).

„Dobrý den. Ano mám teď chvíli času." Odpověděla jsem.

„Takže, pokud máš tento víkend čas tak bychom se sešli v ateliérech na seznamování." Řekl hlas v telefonu.

„Ano mám čas. Kdy a v kolik?" Zeptala jsem se.

„V sobotu ve 14:00."

„Dobře." Odpověděla jsem.

„Další podrobnosti si všichni sdělíme v sobotu."

„Dobře nashledanou."

„Nashledanou, mějte hezký zbytek večera." Odpověděl a zavěsil.

Jsme opět na konci této kapitolkyy🥰 pokud se vám líbila podpořte mě ⭐️ a třeba nějakým hezkým komentářem❤️. Moc si vážím všech, kteří čtou tuto povídku❤️.