Transformation

Kapitola XIX.

Tak, zaprvé se strašně omlouvám, že je kapitola až někde po měsíci... ale jaksi nebyl čas, dost jsem se věnovala povídkám s Noriko. Doufám, že se bude dnešní díl líbit, protože vás na konci čeká šokující překvápko... a ne, ještě to není konec xD

Hueco Mundo

Do malé místnůstky, svým způsobem věznice, pronikalo sotva pár paprsků světla, jejichž zdrojem byla obloha Las Noches, a díky tomu si tři její obyvatelé mohli vidět do tváří. Shezy, stále skoro jednou nohou v bezvědomí, po očku sledovala spícího Yumichiku i Renjiho, kteří byli řetězi připoutáni k její protější stěně.

V hlavě měla úplně prázdno, své vzpomínky měla rozmazané a nedokázala si vzpomenout na nic, co se předtím odehrálo. Nevěděla, kde je, proč tam je a proč jsou tam i Aya-chan s Renjim, ale tato skutečnost, že tam není sama, ji poněkud uklidňovala.

Netrvalo to dlouho a do místnosti vkročil první návštěvník. Kdo by to byl čekal, byl to Ichigo. Shezy ho poznala okamžitě a taktéž v tu chvíli sebou prudce cukla. Zahleděl se jí chladně do očí, že měla až nutkání se schoulet do klubíčka a tak tam zůstat. Avšak to, jak zařinčely její řetězy, probudilo dva spící. Ti, jakmile jim padl pohled na Espadu, jenž se k černovlásce několika ráznými kroky blížil, přimhouřili oči.

,,Táhni od ní!" ozval se jako první Yumichika a vyšvihl se na nohy, přesto mu to bylo k ničemu. Kurosaki se na něj jen s ledovýma očima obrátil a vydal ze sebe něco, co by se mohlo podobat zavrčení, pouze to bylo daleko... divočejší.

Zrzek se ale pak opravdu zarazil. Zatímco byl Renji přitažen řetězem až ke kruhu, kterým byl provlečen, připoutaný fialovlásek přiběhl až před Shezy, připraven ji chránit.

,,Je to můj úlovek, můžu si s ní dělat, co chci." První slova, jež Espada vypustil z úst, zněla strašně povýšeně, ale také byla velice zvláštní. Vůbec nemluvil jako ten Kurosaki, jehož všichni tak dobře znali. Jeho hlas byl mnohem hlubší a tajemnější.

,,To teda není," zavrčel mu Yumichika v odpověď a s roztaženýma rukama se před dívku na zemi postavil jako živý štít. Nemohl prostě dovolit, aby jí bylo ublíženo, když se nemohla bránit.

Avšak to moc účinné nebylo, neboť tím jen Kurosakiho nahněval. Espada ho chytil po krkem a proklál jej vražedným pohledem, jenž se zabodl hluboko do Yumiho. Ten byl na chvíli tak ochromený, že nedokázal zdravě uvažovat, reagovat, jednoduše zamrzl na místě.

,,Co se mnou uděláš, Ichi?" šeptla černovláska smířeně s tím, že nemůže nic udělat, a smutně sklopila hlavu. Hlavou jí vířila spousta myšlenek, se kterými se stále nedokázala srovnat. To, jak ji Yumichika bránil, ji dokonce i dojalo. 

 ,,To se ještě uvidí," oznámil zrzek tajemně a ve tváři se mu objevil ďábelský úsměv. Yumichika se Shezy na něj vyděšeně hleděli.

O pár hodin později, Shezy

Na očích jsem měla nasazenou něco jako masku a kolem zápěstí jsem cítila chladná železná pouta. Děsilo mě to. Za celou dobu, co mě Ichigo táhl někam, kde jsem to vůbec neznala, a ještě k tomu jsem nemohla vidět, se můj strach jen více stupňoval.

Po nějaké době, kdy jsem si hryzala spodní ret, k mým uším konečně dolehly jiné zvuky, než bylo jen došlapování na podlahu. Svrběly mě nohy, protože jsem na sobě neměla žádné boty. Netuším, jak se to Kurosakimu povedlo, ale nějak mě převlékl do zcela jiného oblečení. Takového bílého, spíš bílo-černého, podobného tomu jeho.