Transformation

Kapitola XVII.

Pohled třetí osoby

Nikdo nedokázal odhadnout, jak to bylo dlouho, co Shezy společně s Aizenem nespatřili světlo. Jídlo dostávali jen jednou denně a moc ho zrovna nebylo, ale jediné, co dívce vážně vadilo, byl ten fakt, že na sobě nemá oblečení a ony pásy, jimiž byla připoutaná ke zdi v mírném předklonu, zrovna dvakrát nehřály.

,,Ohayo," řekl Sousuke, když z nějakého důvodu vycítil, že už je Shezy vzhůru. Ta jen zakroutila hlavou, aby trochu uvolnila svůj ztuhlý krk, a jeho pozdrav mu opětovala.

,,Jak dlouho už to může být, co tu jsem zamčená?" povzdechla si, a jak jí to pásy dovolily, svěsila hlavu. Ačkoliv se Aizena za celou tu dobu stále bála, i když se nezdál, že by měl v plánu jí ublížit, pořád to byla jediná společnost, kterou zde měla. Kdyby tu byla sama, absolutně by se zbláznila, za což ho obdivovala, neboť tu musel být ještě déle než ona sama.

,,Dnes je to dvacátý den. Copak, stýská se ti po někom?" zeptal se hnědovlásek kousavě, přesto ho však odpověď zajímala.

V odpověď se mu ozvalo hlasité odfrknutí. ,,Samozřejmě. Tobě snad ne? Jsi tu zamčen dnem i nocí, nevíš, kolik hodin je a jaká se situace venku, ale jediné, čím si si jist, je, že se odsud nikdy nedostaneš. Nepřipadá ti to frustrující?"

Sousuke se zasmál. Avšak nevysmíval se jí, pouze ho její slova pobavila. Neměl ani ponětí, z jakého důvodu mu sem přidali společnost, o kterou nestál. Zjistil sice, že ta dívka tak špatná není a dokáže ho docela dobře zabavit, přesto mu však samota byla lepším přítelem. 

,,Co si vůbec provedla, že si skončila tady...?" zeptal se jí nakonec, neboť tato otázka mu vrtala hlavou asi nejvíce. Viděl ve tmě jen rysy, ale dokázal odhadnout, kde se asi tak může nacházet. Podle odrážení vln hlasu a toho, že mohl slyšet její dech, měl domněnku, že je připoutaná sotva dva metry naproti němu.

Shezy se nadechla, měla pocit, že toho je až moc. Nebylo proč to skrývat. ,,Objevila jsem se tady neznámo proč, změnila jsem se v bůhví co, zamilovala se do toho největšího chlaďase, jakýho jsem mohla, oblíbila jsem si toho, koho jsem následně zabila, a pak zjistila, že vlastně ani mrtej není, kvůli mně proběhla jakási invaze Hollow s jedním silným týpkem - počkat, nebyli na začátku dva? -, kvůli čemuž je polovina Seiretei i Rukongaie v troskách, je mnoho mrtvých a raněných, avšak stejně onomu chlaďasovi můžu děkovat, protože přestože si na mě dělá nároky a to se mi fakt nezamlouvá, mě zachránil a ještě k tomu, nebýt jeho a mého kapitána, což je mimochodem hustodémonskykrutopřísně silnej Shinigami, nejspíš by ze mě byla teď hromádka popela, neměla bych hlavu a bůh ví co ještě. Tak, spokojen s odpovědí?"

,,Pravděpodobně ti nemusím vysvětlovat, proč jsem tady já, že?"

,,Pořád ve všem dost tápu, nejsem tady snad ani měsíc. Něco málo vím z doslechu, není toho ale moc," odtušila dívka a mírně si povzdechla. Proč to jen muselo dopadnout až tak špatně. Nerada to přiznávám, ale teď mi vážně chybí i moje otravná máti, pomyslela si a zavřela oči. ,,Máme tady strávit pravděpodobně věčnost a to je dlouhá doba. Myslím, že je to dost času na to, abys mi vylíčil svůj příběh. Ber to pozitivně, nejsem zdejší, takže jsem nestranná."

Mezitím v Soul Society

,,T-taicho!" okřikli své kapitány navzájem jak Yumichika, tak Abarai. Byakuya s Kenpachim si jen vyměnili pohledy.

,,To snad nemyslíte vážně! Co si o sobě myslíte? Ačkoliv jste nejsilnější kapitán ze všech divizí - promiňte mi, Kuchiki-taicho, ale je to pravda - ani vy se nedokážete vloupat do nejlépe střeženého úseku Soul Society!" pokračoval fialovlasý, ve tváři vážný výraz. Na jednu stranu mu to dělalo radost a chtěl se k němu přidat, ale tohle by byla zrada.