Transformation

Kapitola VIII.

Shezy

,,Huh, máfe tu tofrý jítlo," zahuhlala jsem s plnou pusou sushi a poté teprve polkla. ,,To tady jíte pořád?"

,,Jak kdy," odpověděl mi jeden shinigami sedící vedle mě a strčil si další sousto do úst. Sedělo nás několik v jedné velké místnosti, která by se momentálně dala nazvat snad tou nejhlučnější v kasárnách.

,,To, že jsme nejsilnější divize," zapojil se do konverzaci mladík po mém druhém boku, ,,ještě neznamená, že se o sebe nestaráme." Tomu jsem se pobaveně zasmála. Těšilo mě, že mě všichni tak dobře přijali, protože já nikdy nepatřila mezi takové ty "populární".

,,Hele," napadlo mě ve chvíli, kdy jsem si prohlížela celou místnost plnou mužů i kluků, ,,vy tady nemáte žádný holky?" To zjištění mě trošku znervóznilo, ale navenek jsem nedala nic znát, pouze jsem si strčila další kousek jídla do úst.

Jako první mi odpověděl postarší tmavovlasý chlápek naproti, který mi vzhledem připomínal mého mrtvého dědečka, pouze byl trošku vyšší a celkově větší. ,,Jednu jo. Zástupkyni Yachiru, ale ta momentálně leží v kasárnách čtvrtý divize."

,,Co se jí stalo?" 

,,Chytla nějakou podivnou nemoc nebo co, ale prej je na tom už líp," ozvalo se za mými zády a na volné místo, kde ještě před chvilkou seděl mladý shinigami, dosedl Ikkaku. 

,,Hlad je silnější než cokoliv, že, Madarame?" vyplázla jsem na něj jazyk a uchechtla se, když se na mě na oplátku zamračil. 

,,Ale dlužíš mi boj!" 

,,Když myslíš," pokrčila jsem ledabyle rameny, jelikož mi to bylo opravdu jedno, a snědla další sousto. Na tohle bych si dokázala zvyknout. ,,Ale nebreč, až dostaneš na prdel!" dodala jsem ještě se smíchem a sledovala jeho obličej, který mu rudl jako rajče, jak se snažil udržet, aby po mně neskočil. Samozřejmě jsem věděla, že kdybych s ním bojovala navážno, stejně tak i s Yumichikou, s oběma bych prohrála.

Najednou ruch v místnosti utichl, všechny hlavy, včetně té mé, se otočily k právě otevřeným dveřím, kde stál v celé své výšce kapitán Zaraki. Avšak jediné, co opravdu upoutalo moji pozornost, byla malá růžovlasá hlava, která mu vykukovala přes rameno.

,,Podkapitánko Yachiru!" zajásalo a vyskočilo vzhůru několik členů divize, ke kterým se postupně přidávali další a další. Já jen vyjeveně koukala do velikých kukadel té dívenky, která mi s radostným úsměvem můj pohled opětovala.

,,Ken-chan," postřehla jsem, jak na svého koníčka mluví, ,,kdo je to?" ukázala svým prstíkem přímo na mě, až jsem měla nutkání utéct. Kdo by neměl?

,,To je Shezy, Yachiru," představil mě Kenpachi a společně se svojí zástupkyní prošel skrz šťastný dav až ke mně. Mírně jsem se poklonila, jak už to je zvykem, a počastovala je oba zářivým úsměvem.

,,A co tady dělá, Keníčku?" pokračovala růžovláska pisklavým hláskem a přitom z vysokého kapitána seskočila. Zděsila jsem se, protože mi přišlo, že by se z takové výšky mohla snadno zranit, ona však naprosto zdravá stála přede mnou. Zvedla ke mně oči, což mi udělalo radost - většina lidí/shinigami jsou vyšší než já.

,,Začínáme ji trénovat."

,,Pokusnej králíček?“ otevřela malá pusu a v očích se jí zablýsklo nadšením, kdežto já sebou při těch slovech trhla.

,,Zaraki, jak to myslí? Jakej pokusnej králík?“ lehce jsem jeho směrem zavrčela a z důvodů, jež nemusím uvádět, o krok ustoupila.

,,Toho si nevšímej.“ Zčistajasna se vedle mě objevil Ikkaku a já se leknutím málem počurala. Zatnula jsem ruku v pěst, protože jsem měla v úmyslu mu jednu natáhnout, nakonec jsem ho ale jen silně dloubla do žeber a dál si ho nevšímala.