Transformation

Prolog

Tak tady je prolog. Snad se bude líbit.. :P Předem upozorňuju, že "ch" se čte jako "č" a "sh" jako "š".

Oh bože, nesnáším tyhle všechny cavyky. Máti pobíhá po baráku, v každém koutě je nějaký člen rodiny, samé jídlo a dárky. To opravdu nemusím. Ale vezmeme to hezky od začátku.

Tak už si k tobě zase zapisuju, deníčku. Neotravuju tě už s mou věčnou nespokojeností? Hádám, že ano. Ale o co vlastně jde?

Dnes je 3.10. 2014. Pátek. A zrovna já čirou náhodou slavím narozeniny. Což se rovná naprosto debilnímu dni. Šťastné narozeniny, Shezy! To si to zase vyhrála.

Ehm, ehm. Tak... kde všude začít a o čem psát? No, upřímně, jediné užitečné na narozeninách je to, že jsem už předem dostala "poukaz" do kadeřnictví, takže mám teď vlasy na černo. Juhůů!

A co dělám právě teď? Poslouchám písničky, píšu sem a čekám, než mi někdo přiletí do pokoje a zařve "Všechno nejlepší!". Tebe by to neotravovalo? Myslím, že jo. Speciálně od té mojí trhlé rodinky.

A do háje. Někdo jde po schodech, takže musím jít.

,,Dcero! Pojď do obýváku!" přikázal mi hluboký hlas mého otce, který jasně naznačoval, že si mám pospíšit. Povzdechla jsem si, zaklapla deník, načež jsem ho schovala pod učebnice do šuplíku, a vyšla z pokoje. Schody podemnou vrzaly, stejně jako pod každým jiným, a rozhodně nezlepšovaly mou náladu na bodu mrazu.

Jen co jsem dosedla na gauč mezi velkou skupinu lidí s dárky, úplně jsem vypla.

,,Tak já děkuji za dárky a s prominutím si půjdu do pokoje, mám ještě něco na práci," falešně jsem se usmála, pobrala všechny balíčky, bonboniéry a to ostatní a stihla zdrhnout dříve, než mě někdo mohl vůbec zarazit. Následně jsem zabouchla - respektivě zakopla - dveře a hodila plnou náruč na postel. Chvilku jsem se hromádkou prohrabovala, vybrané sladké strčila do jednoho z šuplíků u stolu a oblečení naskládala do velké skříně. Poslední, co mi na jinak prázdné posteli zbylo, byla malá obdélníková krabička zabalená v černém obalu s červenou mašličkou. Se zaujetím jsem ji uchopila do ruky a rozbalila ji. To, co jsem viděla uvnitř, mě opravdu překvapilo a zároveň potěšilo.

Uvnitř ležel stříbrný řetízek s přívěškem. Byl to stříbrný kroužek se svislou tyčkou uprostřed posetý třpytivými kamínky. Neváhala jsem a po chvilce prohlížení si ho připnula kolem krku. Najednou jako kdybych znovu ožila, vrátila se mi chuť do života. Po dlouhé době jsem se zase usmála, což byl u mě doopravdy máločastý jev.

,,Za to jim musím jít poděkovat..," zamumlala jsem si a chystala se sáhnout po klice u dveří. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, což jsem ještě dvakrát zopakovala, než jsem konečně vzala do ruky kliku a otevřela dveře.

Znenadání mě pohltilo oslepující zářivé bílé světlo, které postupně donutilo zmizet všechno v mém okolí, než se všude rozlila tma.

,,C-co se to děje?" vystrašeně jsem zakoktala a rozhlížela se do všech stran, i když jsem v té tmě neviděla vůbec nic. Párkrát jsem zamrkala, ale výsledek byl úplně stejný. Nikde nebylo nic.

,,Haló?" zakřičela jsem s nadějí, že by mě třeba někdo mohl slyšet, zachránit z tohohle vězení. ,,Pomoc!"

Ať jsem křičela sebehlasitěji, nic jiného kromě ozvěny mého hlasu se neozvalo. Slzy se mi tlačily do očí, protože jsem vůbec nevěděla, kde to jsem, proč tam jsem a jak se odtamtud mám sakra dostat. V mysli se mi vynořovala spousta dalších otázek, nad kterými jsem chvilkami dumala.