Transformation

Kapitola VII.

Až uvidíte hvězdičku, pusťte si přiloženou písničku. Užijte si kapitolu. :P

Pohled třetí osoby

,,Nejsem kus masa," promluvila Shezy sebevědomým hlasem bez špetky citu, spíš od něj odkapával jed. Její obličej se nepohul ani v jediném sebemenším náznaku emocí. ,,Laskavě přestaňte rozhodovat o tom, co se se mnou, s nějakou hloupou smrtelnicí, stane." Už to dál nemohla vydržet a prostě se rozkřičela, až jí z jednoho oka vytryskla nechtěná slza. ,,Je vám to sakra jasný?!" 

Na rameno jí dopadla čísi ruka. Prudce se otočila na toho, kdo se to opovažuje, ale střetla se kupodivu s laskavýma očima i úsměvem kapitánky Unohany. Nevěděla, jak na její gesto reagovat.

,,Uklidni se."

,,Uklidnit se?!" I když nechtěla křičet, její podvědomí to způsobilo samo, vztek smíšený se zklamáním se dral na povrch. ,,Uklidnit se po tom, co jsem všechno slyšela?!"

Na to kapitánka nenašla odpověď. Pouze se na ní dál usmívala, ale stále víc a víc tiskla Shezyino rameno ve své ruce. Shezy musela její ruku až násilně odrazit, jinak by jí nejspíš rozdrtila rameno a to i přesto, že z nějakého důvodu svou pravou ruku necítila. Jako kdyby tam nebyla, rozplývala se v prostoru i čase.

,,Tse," sežehla kapitánku pohledem, přičemž od ní odstoupila o krok dál, kdyby se ještě o něco podobného pokusila. Všichni na ní viseli očima, což jí nebylo zrovna dvakrát příjemné. Rozhodla se proto konečně střetnout s lidmi v místnosti, kteří ji skenovali jako nějaký exponát. Někteří nad ní viditělně pohrdali, jiné evidentně zaujala, pár jich na ni hledělo se soucitem a starostí, další se netvářili nijak a nebo se na ni vůbec nedívali. Avšak jeden jediný pohled, o jenž momentálně měla nejvyšší zájem, jedna jediná tvář působila tak arogantně a chladně, že by vám při doteku její kůže umrzla ruka. 

S hlasitým výdechem se radši zadívala do jiných očí, do stařeckých, jež lemovaly vrásky a dlouhé - doslova - obočí. Usoudila, že pravděpodobně ten nejstarší tady bude velitel. A taky se nepletla.

,,Takže jsi slyšela," promluvil k ní stařec a ona se snažila udržet uzdu své pozornosti u něj, což nebylo tak lehké, jak to zní. Jen s přivřenýma očima kývla. 

,,Tak co říkáš na můj návrh?" zachechtal se Kenpachi, až Shezy musela roztáhnout koutky do libého úsměvu, který jí odhaloval dvě řady bílých zubů. Tohle byla možnost.... možnost. Ona není tak dětinská, že by snad toužila po nějaké pomstě Byakuyovi, protože vlastně o nic nešlo. Chtěla prostě využít momentu ve svůj prospěch a Zaraki jí v tom mohl pomoci.

,,Kdy začínáme?" Se škodolibým úšklebkem obešla vrchního kapitána a zastavila se až vedle svého nového mistra, který byl oproti ní strašně vysoký. Levou, funkční, ruku si dala v bok, trochu naklonila hlavu na stranu a jazykem si přejela po vrchním rtu, přičemž celou dobu upřeně sledovala Kuchikiho výraz. Její náhlé chování ho mírně překvapilo, ale nedal to na sobě znát.

Místo Kennyho ji přerušil hlas Yamamota, který prozatím ukončil tuto poradu se slovy, že proběhne ještě jedna po návratu kapitána Hiraka. S tím všichni prošli skrz velké dveře, kolem Shezy se ale vytvořil kruh několika lidí, kteří s ní chtěli zjevně mluvit. Kapitán šesté divize se ztratil v davu.

Pokládali jí spoustu otázek, ona však jen upřeně hleděla dopředu na záda kapitána jedenácté divize a přemýšlela o tom, co se asi bude dít dál. Když ostatním došlo, že se s nimi bavit nebude, kruh kolem ní se výrazně zmenšil. V její blízkosti však zůstala hlavně Rukia a kousek za ní se belhal i Renji, ostatní se však vraceli do svých kasáren.