Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)

Zkrášlení

Konečně klid. Napustil jsem si vanu a lehl si do ní. Spokojeně jsem vydechl. I když bych si na to mohl zvyknout... Zavřel jsem oči.

Za chvilku tu má přijít opravář. Co mu asi řeknu? Že tu držím člověka? Naaah. Vydechnu a zamkl jsem pokoj pro jistotu. Přišel jsem do obýváku a koukal na film.

Měl bych něco sníst. Je hnusný jak mi jdou vidět kosti... Povzdechl jsem si a odpočíval.

Ťukám do stolu a koukám na film. Přemýšlím....Co by ho zaujalo? Plyšák?

To je příjemný... Zaklonil jsem hlavu, ale pak jsem usnul.

Nechal jsem ho tam tak hodinu, ale už mi to ticho přišlo nějak podezřelé. Takže jsem vstal a přišel nahoru ke dveřím od koupelny. Zaklepu. ,,Shiro? Jsi v pohodě?"

Zabručel jsem, ale spal jsem dál.

Otevřel jsem dveře a koukl na něho. Usl... heh... Přijdu k němu. No....Tělo má docela dost hubené. To se bude muset napravit .,,Shiro." Podrbu ho ve vlasech. ,,Vstávej. Ve vaně plné vody je nebezpečné spát."

Zabručel jsem a zívl. Otevřel jsem oči. Zamračil jsem se. Pak jsem zčervenal. ,,Vypadni!" Cákl jsem na něj vodu a zakryl se.

Ježiši! ,,Klid bože. Už jdu." Odejdu hned a zavřu dveře. Utřu si mokrý ksicht do trička. Bleh... Vždyť jsme oba dva chlapi. Tak, proč se červenal?

Zabručel jsem a nafoukl tváře. Povzdechl jsem si a vylezl. Osušil jsem se a oblékl si to co předtím.

Prohrábl jsem si vlasy dozadu a čekal na něho.

Zabručel jsem. Vypustil jsem vanu a vyšel z koupelny.

Kouknu na něho. ,,Pojď za mnou, prosím tě. Chci ti něco dát." Usměju se a jdu dolů po schodech do obýváku.

,,Hm." Zabručel jsem a zatáhl si tričko. Kaki tu očividně byl spokojený... Povzdechl jsem si a šel za ním.

Přišel jsem ke dveřím do sklepa. ,,Neboj se. Tam je překvapení pro tebe. Tam si schovávám věci. Možná i oblečení by se našlo." Usměju se a otevřu dveře. Rozsvítím.

Ani bych se nedivil kdyby mě chtěl zavřít do sklepa. ,,Jo. Mimochodem. Budu tu týden dobrovolně. Budu týden tvůj sluha, tak mi řekni co mám dělat. Po týdnu se rozhodnu jak dál."

,,Oh." Usměju se. ,,Chceš být tedy můj sluha, jo? Taaaaak...kdo mi dělá snídani, oběd a večeři už mám...ale na co tebe využiju. To nevím. Možná jen společnost a pomocník. Pojď." Pokynu hlavou, aby šel. Nechci, aby mě tam zabouchl. Takže půjde první.

,,Nechci. Jen to zkusím. Takže za týdnu se rozhodnu jestli uteču nebo ne, ale to neznamená, že jsem tě přestal nesnášet." Zabručel jsem a vešel dovnitř.

,,S tím počítám." Uchechtnu se a jdu za ním. ,,Jdi po schodech dolů, prosím tě...A hlavně opatrně."

Jo jo jo. Zabručel jsem a šel tam kam řekl.

Přišli jsme dolů. Jsou tu zaprášené krabice. ,,Tak a teď prohledávat. Já nevím, kde, co je. Na krabice jsem nešáhl už pár let." Uchechtnu se.

Klekl jsem si k nějaké krabici a otevřel ji. Oblečení...

Já vzal jednu a otevřel. Hele...hry. Odstrčím krabici a vezmu další. Oblečení

Všude ten prach... Kýchl jsem si a zase. Zabručel jsem a otevřel další.

Zasměju se. ,,Ty jsi snad alergický na prach? Nebo jen vadí?"