Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)

Blíž k smrti

~O dva týdny později~

?:Jen jednou jsem mu dal najíst a dvakrát napít, heh. Rád ho pozoruji, jak se trápí. Sedím na židli a koukám na něho jako kdyby byl nějaký film v telce.

Povzdechl jsem si. ,,Už mě nech jít a nebo mě rovnou zabij..." Hlesl jsem tiše.

?:,,Ale to by nebyla zábavaaa~, děvko." Jo a jednou sem si s ním užil. Usmívám se. ,,A neříkej mi, co mám dělat. Nebo tě zas zmlátím a nebo si s tebou zas užiju."

Vydechl jsem a sklonil hlavu. ,,To bych radši umřel... Mám hlad... Proč mě tu stále držíš? Pusť mě už..." Zamručel jsem a zavřel oči.

?:Dám mu jednu facku. ,,Neříkej mi, co mám dělat!" Křiknu po něm.

Sykl jsem bolestí. Už tu jsem sakra dva týdny. Nebaví mě to a chci domů...

?:Uslyšel jsem nahoře rámus. Zamračím se a vytáhl jsem pistol. Namířil jsem to na Shirovu hlavu a usmál se. ,,Budeš ticho." Zavrčím.

Nadzvedl jsem obočí. ,,Chci umřít, myslíš, že mi to bude vadit?" Hlesl jsem.

?:Kopnu ho do hlavy a rychle mu nasadím roubík a už se otevřeli dveře a já držel pistol u Shirovi hlavy. Policie. Co jiného. Kurva!

Sykl jsem bolestí. Tekla mi krev. Zabručel jsem a zavrtěl se. Konečně...

?:Když si policie všimla, že mám u jeho hlavy pistol, tak nic nedělala. Spíše se to snažili vymluvit, abych ho nezastřelil a dal pistol pryč. Jsou tak naivní. Já a odhodit pistol?

Zabručel jsem a zavřel oči. Protočil jsem oči.

?:Střelím ho do hlavy a hned po mně policie skočila a já se jen začal tomu smát. Policie hned i zavolala sanitku a odvážela toho šmejda do nemocnice! Doufám, že jsem se trefil dobře. Ta nádherná vůně krve. Ta krev. Všechno je tak dokonalý.

Zatmělo se mi před očima a už jsem nic nevnímal. Ležel jsem v nemocnici.

Zjistil jsem, co se mu stalo. Byl jsem vážně naštvaný a smutný. Ten kretén! Ale naštěstí se moc dobře netrefil. Takže mi zatím žije...Přišel jsem do jeho pokoje a sedl si na židli. Už je večer. Ta operace dlouho trvala. Chytnu ho za ruku a propletu si s ním prsty. Vypadám i já strašně...Já jsem si na něho tak zvykl...A uvědomil jsem si za tu dobu, že ho nechci ztratit a že ho miluji.

Ležel jsem a byl stále mimo. Nevím za jak dlouho bych se měl probrat.

,,Budu na tebe čekat..." Zašeptám. Pak sem přišel i Jack a sedl si na druhou stranu. Chce nás tu podpořit, a dokonce si i on našel kluka. I přes to všechno si našel kluka.

Pootevřel jsem asi po hodině oči a rozhlédl jsem. Hm..?

Spím a držím ho za ruku.

Jack:Jsem pryč a starám se o psi.

Moje hlava... Vydechl jsem a opatrně si sedl. Pousmál jsem se. Nechám ho spát. Ruku jsem mu pustil a natáhl se pro jídlo, které tu bylo a začal jsem jíst. Raději bych asi umřel... No... Možná i ne... Koukal jsem se na Akiho.

Poklidně spím. Mám položenou hlavu na rukách a ruce mám na jeho lůžku. I práci jsem docela dost zanedbal. Nemohl jsem pracovat, když jsem si myslel, že umře...Že ho najdou mrtvého.

Dojedl jsem jídlo a napil se. Zase jsem si lehl a ruku si dal na obvázanou hlavu. Sykl jsem. Trochu to bolí.. vydechl jsem a chytil ho za ruku.

Propletu si s ním prsty a stisknu. Usměju se a otevřu oči. Dám mu na hřbet ruky pusu a kouknu na něho. 

Hm? Otevřel jsem oči a usmál se. Oči jsem zase zavřel. ,,Ahoj.." hlesl jsem a chytil ho víc.

,,Ahoj....Jak ti je?" Hladím mu palcem hřbet ruky.

,,Bolí mě docela dost hlava a celé tělo. Kdy budu moct domu?" Hlesl jsem.

,,Za dlouho...Střelil tě do hlavy. A byla dost těžká operace. Budou tě zkoumat jestli se něco nepoškodilo." Zamumlám a sednu si normálně. ,,Spi, ano?"

Povzdechl jsem si a zavřel oči. ,,Jo dobře.." vydechl jsem a snažil se teda usnout.

Hladím ho po hřbetu ruky. ,,Odpočin si. Musíš teď odpočívat." Zamumlám.

,, Dobře. Promiň mi za starosti.." Zamumlal jsem a pevně ho držel za ruku. Pak jsem, ale už usnul.

Debílek. Dám mu lehkou pusu a zas si položím hlavu na lůžko a zavřu oči. Usl jsem a vzbudil se až druhý den ráno.

Já se vzbudil v noci a chvíli jsem na něj koukal. Usnul jsem a vzbudila mě snídaně s práškem. Rovnou mi sestra vyměňovala obvaz na hlavě.

Zvedl jsem hlavu a koukal jak mu to nějaká sestra obvazovala.

Pevně jsem sevřel oči, když to zabolelo a ona později odešla. Vzal jsem si prášky, které jsem zapil a podíval se na Akiho.

Dám mu pusu na tvář. Začnu ho zas hladit po ruce. ,,Jak ti je?" Optám se a koukám se mu do očí. ,,Jinak Jack se stará o kotě a o psi."

On dal pusu? On? ,,Em. Jo dobře a hlava už nebolí tak jako včera." Hlesl jsem a začal jíst. Bolí, ale ne tolik, no.

,,Tak to je dobře." Hladím ho po rameni. ,,Měl jsi štěstí...A omlouvám se...Kdybychom nešli do toho baru. Nestalo by se tohle."

Hm? ,,Není to tvoje vina." Zamumlal jsem a dojedl. Nevadí mi, že mi to nechutná.

,,Ale je to moje vina. Kdybych už dávno ho dal na policii. Kdybych neřekl, že půjdeme do baru pít. Kdybych dával pozor na pití."

Povzdechl jsem si. ,,Přestaň. Tvoje chyba to není." Zamručel jsem a napil se. Zase jsem si lehl.

Ale je. Hladím ho po ruce a koukám smutně na něho. Bude tu dost dlouho kvůli vyšetření jestli je v cajku. Přece...je to mozek.

Lehl jsem si na bok a zavřel oči. ,,Celé tělo mě bolí a chci domu. A co rodiče? Vědí to?" Vydechl jsem a držel ho za ruku.

,,Rodiče?" Kouknu na něho. Jací rodiče? Vždyť žádný nemá, no ne? ,,Tvý rodiče? Hele...já sám nevím. Jestli se dneska neukážou. Tak o tom neví a nebo tě nechtějí vidět." Zamumlán.

Nechápavě jsem se podíval. Hm? Oh. No jo. Já je vlastně nemám. ,,Em to neřeš." Hlesl jsem. Raději jdu spát.

Hladím ho po ruce. ,,Chtěl by jsi je vidět?" Optám se ho. Zařídil bych to klidně.

,,Ne ne. Mám jen tátu a ten mě vykopl. Jen mě teď na chvíli blba hlava." Povzdechl jsem si. Mámu bych chtěl vidět, ale to až umřu. Možná proto mi smrt nevadí tak moc.

Vydechnu a koukám na něho. ,,Dobře....Tak odpočívej." Propletu si s ním prsty a stisku.

Kývl jsem. ,, Klidně běž domu." Zavřel jsem oči a snažil se usnout.

,,Nejdu. Budu tu s tebou." Dám mu pusu na hřbet ruky.

Usmál jsem se. ,, Dobře, dobře." Vydechl jsem a pak zase usnul.

Koukal jsem na něho jak spí. Usměju se a dám mu něžnou pusu na rty. Budu s tebou...Navždy.