Prostě si lehni

299 20 0
                                    

Ráno jsem se vzbudil a přetočil se na břicho. Bolí mě všechno... Zakňučel jsem a polštář si dal na hlavu. Snažil jsem se spát.

Dal jsem své posteli oblečení a zatím udělal něco k snídani. Už fakčí elektřina. Udělal jsem dobrou snídani. Palačinky se šlehačkou a s ovocem. Zaklepal jsem pak na jeho dveře a vešel. ,,Tu máš snídani." Podám mu talíř s jídlem.

Zčervenal jsem. ,,Hmm..." Zabručel jsem a sundal si polštář. Odhodil jsem ho a talíř si dal místo polštáře. ,, Děkuju." Hlesl jsem a začal jíst.

,,Není zač a co zadek?" Koukám na něho jak jí. Je roztomilý... ,,Kdyby jsi něco potřeboval. Tak mě zavolej. Jinak už funguje elektřina."

,, Nepotřebuju nic. Ale dneska spím u tebe." Hlesl jsem a jedl. ,,Je to výborný."

,,To ti děkuji." Uchechtnu se. ,,Jo jasně." Usměju se a sednu si na kraj postele. Vydechnu dlouze. ,,Jinak Kika je v cajku. Dneska jsem s Jackem volal. Aaaaaaaa...poslal mi i fotku jako důkaz." Uchechtnu se.

Usmál jsem se. ,,To je skvělý. Opravdu si myslím, že by byl rád za štěně."

,,Jooooo.. .No... Ehm on si vzal tu fenu." Vytáhnu mobil a zapnu náš chat. Ukážu mu fotku, kde je ta fenka a Kika.

Podíval jsem se. ,,Ach. Takže se dohodl s ní, zřejmě tu fenku opravdu nechtěla." Hlesl jsem a dojedl.

,,Asi, ne." Miknu rameny. Schovám mobil a vydechnu. Vezmu nádobí a jdu ho umýt.

Hm? Zabručel jsem a vydechl. Hlavu jsem si položil a koukal se na dveře. Nebudu zkoušet ani vstávat.

Vrátil jsem se zpátky s pitím v ruce. Podám mu skleničku. ,,Napij se. A bolí tě něco? Krom zadku." Uchechtnu se.

,,Vem si krev." Řekl jsem Vzal jsem si pití a napil se. ,,Trochu záda." Zamručel jsem a sklenici položil. ,, Nemusíš být můj sluha. Normálně dělej to, co chceš." Usmál jsem se.

,,Jo jasně. A chcípneš mi tu. Mrtvolu fakt nepotřebuji a Kika by mě zakousl." Zamručím. ,,Brát si krev od tebe nebudu."

Zabručel jsem. ,, Proč nebudeš? A nejsem dítě." Hlesl jsem a přivřel oči.

,,Protože teď od tebe nechci krev. Chceš sem notebook? Nebo budeš spát?" Koukám na něho.

Nechce? Nemá horečku? ,,Em. Asi půjdu ještě na chvíli spát." Hlesl jsem.

,,Dobře. Tak tě nechám v klidu." Vstanu a jdu pryč. Měl bych mu pak koupit mobil, kdyby se něco dělo. Jo, to je dobrý nápad.

Vydechl jsem. A přetočil se na bok. Zachumlal jsem se do peřiny a snažil se usnout.

Šel jsem si někam. Šel jsem koupit nějaké jídlo. Nevím, co jinak kupovat. Ale taaak. Snad něco pro něho najdu.

Chvíli to šlo blbě, hlavně s tou bolestí, ale pak jsem usnul.

Vlezl jsem do obchodu a kupoval nějaké to jídlo pro nás. Pak jsem se vracel s jednou velkou a těžkou taškou domů a koukal kolem.

Vzbudil jsem se asi za hodinu a půl. Jo tak nějak. Jen jsem se přetočil na bok a koukal se z okna. Dneska zřejmě bude vedro.

Koupil jsem mu nějaké to červené víno. Včera se na to nějak zapomnělo. Vešel jsem do domu a uklidil nákup. Pak s vínem jsem přišel k jeho dveřím od pokoje a zaklepal. Chvilku jsem počkal a vešel. ,,Tady máš to červené víno."

Hm? Podíval jsem se na dveře. ,, Díky." Usmál jsem se. Ale víno jsem si kupoval. No což už. ,,Co budeme dneska dělat?"

,,Nevím...Koukat na film?" Nevím, co dělat. Bolí ho prdel, takže moc toho nemůžeme dělat.

,,Ty klidně můžeš ven." Uchechtl jsem se. Kašlu na to. Sedl jsem si. Bolelo to jako čert. ,,Půjdeme ven."

Koukám na něho. ,,Jde poznat, že tě to bolí. Jakože já tě pak nebudu nosit, když budeš kňučet." Založím si ruce. Měl by být v posteli.

Zabručel jsem a lehl si. ,, Dobře," hlesl jsem. ,,ale nemusíš tu kvůli mě být." Zamumlal jsem.

,,Hele...nemůžeš dělat skoro nic. Krom ležení a kňučení. Takže tu budu s tebou. Já si klidně budu na mobilu." Miknu rameny a sednu si na postel a opřu se o zeď. Vytáhnu mobil. ,,Ty třeba spi. To mi je fuk, co budeš v posteli dělat."

Ha? Zabručel jsem a povzdechl si. Zavřel jsem oči. Dobře, no.

Hraju si na mobilu nějakou pojebanou hru...Nevím, co dělat. Tak chce jít ven, ale on mi někde sletí a bude. Ještě by šel pak do nemocnice a co pak? Celá dovolená fakt v hajzlu. Takže je lepší zůstat doma. Hlavně on v posteli

Nuda... Povzdechl jsem si. Proč nemůžu ven. Teď si připadám jako bych mohl za to, že se venku nebaví... Bude mi dávat za vinu, že je dovolená zbytečná... Vydechl jsem a vstal. Kousl jsem se do tváře. Bolí to, ale bude to v pohodě. Oblékl jsem se.

Kouknu na něho. ,,Hele lehni si. Jinak mi tam někde spadneš a ještě pak budeš v nemocnici." Zamručím a koukám na něho.

,, Vždyť se ti ta dovolená nelíbí. Jde to na tobě vidět. Takže půjdeme ven." Řekl jsem.

,,Jdi si lehnout. Ty snad umíš číst z tváře? Jestli jo. Tak dost špatně. Já přemýšlel nad něčem jiném." Zamručím a kouknu do mobilu. Jsem na mobilu.

Povzdechl jsem si a lehl si na břicho. Tak jdu spát.

Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)Kde žijí příběhy. Začni objevovat