Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)

Učení

Kývl jsem a vstal. Přišel jsem k němu.

,,Tak." Začnu mu číst názvy.

,,Asi ten třetí. Název zní dobře." Hlesl jsem.

Kliknu na to. Je tu obrázek. ,,Tohle. Dobře." Jdu koupit lístky na zítra a VIP+.

,, Dobře." Zamumlal jsem. Vypadá to dobře. Sedl jsem si.

Zaplatil jsem kartou. Vypnu to a zas pracuji. ,,Chceš něco dělat?"

,,Možná bych se chtěl spíš naučit číst a psát. Je to směšné na to kolik mi je, že to neumím."

,,Hmmmm. Dobře. Tak pojď zas ke mně."

,,Jestli máš práci, tak to počká." Zamumlal jsem a stoupl si.

,,Nechám to na potom. Jsi teď ty na řadě."

Zabručel jsem. ,, Dobře." Kývl jsem a přišel k němu.

,,Přines si židli. Tohle bude na dlouho." Uklidím papíry do práce a vyndám ty prázdné. Pak začnu hledat na počítači nějaké stránky.

Kývl jsem a odešel. Z kuchyně jsem vzal židli a vrátil se zpět za ním. Židli jsem dal vedle a sedl si.

,,Tohle jsou stránky, které ti i pomůžou." Usměju se. ,,Nejsem tak moc trpělivý ,heh. Bude ti to říkat písmenka a ukazovat ti je. Ty je budeš klikat na klávesnici a psát si je. To je jenom začátek. Pomalu se to bude stupňovat."

Kývl jsem. ,, Dobře dobře." Vzal jsem si tužku.

,,Tužku nepotřebuješ." Ukážu na klávesnici. ,,Tady máš klávesnici. Máš tam různé písmenka a čísla. A na obrazovce budeš mít i jak to písmenko vypadá. Takže to poznáš."

,,Em. Ale já bych se chtěl naučit psát první na papír a pak na ten přístroj. Nebylo by to na začátek lepší. Procvičím si to psaní. Pak to na klávesnici bude lehké." Hlesl jsem. Byl jsem čtvrt roku ve škole a učili jsme se týden předtím než mě vyhodili rodiče.

Zamručím. Bože. Nemůže prostě udělat to, co řeknu? ,,Hele. Takhle jinak nemůžeš dělat tohle. První makej na tomhle a pak se bude psát. Vždyť hovno víš o písmenkách a naučí tě to. Je to stejný jak učitelka. Jen to, že tohle je počítač."

,,Ale bude lepší to psát na papír. Stačí, abych viděl písmena a budu je jen opisovat, abych se naučil jak je psát. Na tom přístroji to pak bude jednoduché..." Zabručel jsem.

,,Ty mě zkoušíš, co?" Zavrčím. ,,Hele chceš se to naučit? Jestli jo. Tak dělej to, co řeknu, sakra už." Vezmu si čaj a napiju se...Bože! Hraje mi na nervy.

,,Je to opravdu šestadvacet?" Nakrčil jsem nos a tužku položil. ,, Dobře fajn šéfe." Zabručel jsem.

Kouknu na něho. Zamračím se. ,,Hej neštvi mě." Zavrčím. ,,Tak víš ty, co? Dělej to sám." Vstanu. ,,Když nechceš, abych ti pomohl. Tak šup sám do toho." Miknu rameny a jdu pryč.

Co... Zabručel jsem. Bezva. Povzdechl jsem si a vzal papír. Začal jsem psát na papír písmena, která jsem slyšel a ukazovala mi jak se to píše. Když dojela celá abeceda. Začal jsem jedno písmeno psát několikrát za sebou jak psacím tak i tiskacím a postupně takhle každé písmenko.

Za tak půl hoďce jsem přišel a koukl. ,,Tak jak to jde?" Zamručím.

,,Hm." Zabručel jsem. ,,Písmena jsem napsal všechny. Teď budu psát slova." Hlesl jsem.