Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)

Vykopnutí z vlastního pokoje

Jack:Někdy večer, kdy se mělo už jít spát. Tak jsem přišel k pokoji, kde by měl spát ooon.

Spím už.

Jack:Heheheeee....Jen si počkej Shiro.

Ležel jsem na posteli a objímal plyšáka. Snažil jsem se usnout.

Jack:Vrazím do jeho pokoje., ,A vypal." Založím si ruce. ,,HNED."

Hm? Podíval jsem se na něj a vyplázl jazyk. ,, Myslíš, že mě odsud dostaneš?" Nadzvedl jsem obočí.

Jack:Ušklíbnu se. Chytnu ho za hnáty a táhnu!

,,H-hej..." Zabručel jsem a držel plyšáka. Nafoukl jsem tváře.

Jack:Vytáhl jsem ho z pokoje a táhnu ho do ložnice, kde spí Aki. 

Zavrčel jsem a druhou nohou jsem ho kopl.

Jack:Syknu. Dotáhnu ho stejnak do ložnice, kde jsem ihned zavřel a zamkl. Jsem blázen. To vím, heh. Odešel jsem do jeho pokoje a zavřel za sebou. Lehl jsem si do postele.

Spím. Spím na zádech a jsem odkrytej.

He? Vstal jsem a snažil se otevřít. To je parchant. Podíval jsem se na Akiho. Zabručel jsem a sedl si na postel. Budu spát na zemi.

Otevřu své rudé oči. ,,Co tu děláš?" Zamručím a sednu si. Protáhnu se.

Zčervenal jsem. ,,Vykopl mě z pokoje a zamkl tady u tebe." Hlesl jsem. ,,Neboj. Budu spát na zemi." Hlesl jsem.

,,Mám dost velkou postel. Lehni si na druhou stranu...Asi mi ukradl náhradní klíče, no." Lehnu si zas a vydechnu. Jen v boxerkách.

Zabručel jsem a podrbal se na zátylku. Lehl jsem si teda do postele. Přikryl jsem se a zavřel oči.

Zakryju se též. Otočím se na bok a koukám na něho. Mlčím.

Objímal jsem plyšáka a snažil se usnout.

Vydechnu...Zavřu oči a mlčím.

Otevřel jsem oči a koukal se na něj. ,,Kolik ti je? Jakože upír. "

,,Vždyť jsem ti to už řekl." Zamručím.

,,On řekl, že jako upír máš jiný věk."

,,Upírský věk se počítá, aby byl lidský..."

Povzdechl jsem si. To je jedno. I kdyby mu bylo 2 000 let, tak to můj pohled na něj nezmění. Zavřel jsem oči.

,,Je mi upírsky 208 let." Zamumlám.

,,Aha. A ty jsi upír od narození a nebo si se jím stal?" Zamumlal jsem.

,,Od narození..." Zamumlám. ,,Zajímají ti upíři?"

,,Jo. Celkem jo. Jsi i ledový." Sice jen trochu, ale i tak.

,,Snažím se udržet teplotu...Jinak moje pravá upíří teplota je tahle." Dám mu ruku na tvář a pohladím palcem pod jeho okem. Mám ledovou ruku. To mám vždycky, když mi je vedro. Tak začnu mít čím dál víc ledovější.

Zavřel jsem oči. Bože. Je opravdu ledový. ,,Jo. Jsi hodně ledový." Hlesl jsem.

,,Protože mi je vedro...Tělo si to samo určuje." Hladím ho palcem pod okem. Usměju se.

,,Tak to jo. Ale je to super. A když je venku zima, tak jsi taky ledový a nebo máš normální teplotu..?"

,,Ledový...Protože je na tu zima pak zvyklý a mohl bych klidně chodit v tričku. Ale nosím zimní oblečení. A ztepluji se. Takže mám takovou teplotu jaká je dobrá. Je to matoucí. Ani já tomu nerozumím...Upřímně...Já se furt cítím teple...a když moc. Tak jsem ledový prostě...Jak mi řekl Jack."