Byl jsem tu nakonec týden a půl. Skoro dva týdny. Teď jsem se převlékl do toho, co mi přinesl Aki a právě teď jím. Až pro mě Aki přijde, jdu domů.
Přišel jsem do jeho pokoje a usmál se na něho. ,,Tak dojes a půjdeme. Nebo spíše na vozíček pro jistotu." Dám mu pusu na spánek.
,,Vozíček nepotřebuju. Prý stačí jen jedna berle." Usmál jsem se a dojedl. Už se těším domů. Pomalu jsem se zvedl.
Chytnu ho a držím ho, aby nespadl. ,,Dobře." Zamumlám. ,,Ale když se ti bude točit hlava a nebo tak, tak řekni, ano?"
Kývl jsem. ,, Dobře." Hlesl jsem. Vzal jsem si tašku s věcmi a šel s ním pomalu pryč.
Odešli jsme konečně z nemocnice a jemu otevřel dveře od auta, aby si sedl. Dávám si na něho bacha, aby mi nespadl. To bych byl nerad.
Tašku jsem si dal k nohám a sedl si. Připoutal jsem se, opřel se a nadechl se. Možná jsem měl chůzi trénovat víc, jak mi říkala sestra, než jak jsem já chtěl. Ale už je to lepší.
Zabouchl jsem dveře a nasedl si za volant. Připoutal jsem se, nastartoval a rozjel se domů.,,Kika bude moc rád, jak tě uvidí." Usměju se.
Usmál jsem se. ,,Jo. Už ho chci taky vidět." Hlesl jsem a vydechl. Opřel jsem se a koukal se z okna.
Přijel jsem za tak deset minut před náš barák a zaparkoval jsem. Rychle jsem vystoupil a zabouchl. Přešel jsem k jeho dveřím a otevřel. Vzal jsem si jeho tašku a druhou ruku jsem k němu napřáhl, abych mu pomohl vystoupit.
Pousmál jsem se. Vystoupil jsem díky němu a zavřel za sebou. V druhé ruce jsem měl berli a šli jsme dovnitř.
Držím ho za ruku a jistím ho pro jistotu.
Jack:Mám tu různé jídlo! Určitě z toho hnusu z nemocnice bude mít hlad! Je tu mini pizza, jednohubky, mořské plody a další pochoutky, které jsem uvařil a nebo upekl.
Přišli jsme ke dveřím, otevřeli se a pak jsem vešli. Sundal jsem si pomalu boty a uviděl Kiku, který je mě přiběhl. Usmál jsem se a klekl si na zem. Začal jsem ho drbat. ,, Chyběl jsi mi." Hlesl jsem
Přišel jsem ke gauči a dal tašku do křesla.
Jack:Vstal jsem. ,,Ty mě takyyy Shiro." Přijdu k němu a obejmu ho. Hehe. Kotě Laki je schované v domečku.
Zabručel jsem a protočil oči. Uchechtl jsem se. ,,Jo jo ty taky." Zabručel jsem a objal ho. Podrbal jsem Kakiho a vstal.
Jack:Vstal jsem a pustil ho. ,,Máš doufám hlad. Na stole máš plno jídla. Bude pařbaaa." Jo a jsem bez vlasů. Bohužel...beru na rakovinu takovou látku, že z toho padají vlasy. Ugh....
Koukám na ně a usmívám se.
Prohlédl jsem si ho. Hm... Usmál jsem se. ,,Jo mám. V nemocnici to je hnusný, ale dva týdny jsem nic nejedl, takže jsem tam jedl skoro furt, dokud jsem si nezvykl a pak zase ne." Hlesl jsem a vzal si berli. Uh. Vydechl jsem a šel do kuchyně.
Jack:,,Hmmmm? Kam to jdeš? Jídlo je na stole. V obýváku. Já už vše připravil a je tam i pití." Přijdu ke gauči a sednu si. ,,Já už mám na to chuť." Zamumlám.
Dám Jackovi pohlavek a lehce se zamračím.
Jack:Pohladím si hlavu. Ugh...
Hm? Řekl před tím jen na stole. Otočil jsem se teda a přišel do obýváku. Usmál jsem se a sedl si mezi ně.
ČTEŠ
Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)
FantasyBoháč a bezdomovec. Upír a člověk. Lidský chlapec se zamiluje do upíra a snaží se mu to jakkoliv dát najevo. Natož upír si toho nevšímá, ale jednou zjistí, že pro něj chlapec má dost velkou cenu.