Láska po ohrožení života [Yaoi] (Done)

Den na nic

Vytáhl jsem ten oblek a povzdechl si. Je to vůbec dobrý nápad? Po tom co jsem napsal? Zčervenal jsem. Oblékl jsem si ten obleček, vodítko s obojkem a uši. Je to těsný... Povzdechl jsem si a vykoukl z pokoje. Slyším ho v kuchyni. Ne. Tohle je blbý nápad... Dal jsem si facku a přiběhl do jeho pokoje a zavřel dveře. Vydechl jsem. Sakra. Co teď? Naaah! Zařval jsem si v hlavě. Jdu zpět. Rychle jsem otevřel dveře.

Jdu pomalu zpátky a přitom piju vodu.

Povzdechl jsem si. Jsem totální tupec. Hm? Uslyšel na jsem kroky zpět. Zčervenal jsem. Kousl jsem se do rtu a držel se za vodítko. Já jsem strašpytel... až bude spát, tak to zkusím. Rychle jsem se otočil a lezl pod postel.

Vešel jsem a uviděl jsem ještě nohy pod postelí? Kouknu zmateně na ty nohy, které pak zmizely. Podrbu se na šišce.

Lehl jsem si lépe a zavřel oči. Nadechl jsem se a vydechl.

Zavřu dveře a přijdu k posteli. Dám si na stoleček skleničku. ,,Co děláš pod postelí?"

Cukl jsem sebou a bouchl se. Sakra. Nemůžu, ale v tomhle vylézt... ,,Em... Jen tak..." To je dobrý. Jen tak dál Shiro.

,,Dávej si bacha." Zamručím a lehnu si. ,,Zmiz. Hned."

Povzdechl jsem si. Zase tohle. Takže jsem otravný... Vydechl jsem a vylezl z postele. Šel jsem pryč. Teď je mi to jedno. Nemám náladu.

Koukl jsem na něho. Jako fakt? Bože...Ležím a mlčím. Kouknu jinam. Zavřu oči a vydechnu. Může si za to sám, že jsem na něho takový...Nemá být takový. Snažím se a on se jen urazí. ,,A hlavně zavři za sebou dveře, díky."

Zabouchl jsem dveře a cestou do pokoje ze sebe svlékl ten pitomý kostým. V pokoji jsem se oblékl a šel do obýváku. Už na to kašlu.

Jako vypadal v tom roztomile a sexy. Ale jsem na něho naštvaný. Vydechnu a teda zas začnu pracovat. I kdybych nepracoval. Nudil bych se.

Pustil jsem si televizi a koukal se na něco co dávají. Hlavu jsem si položil na ruce.

Když už jsem měl dost hlad, tak jsem vstal a přišel dolů. ,,Jdeš se mnou do nějaké restaurace na oběd?"

Hm? ,,Jo dobře." Hlesl jsem. Hlad mám. Povzdechl jsem si a vypnul televizi. Vstal jsem.

Peněženku a mobil mám. Jdu normálně bos. Tady to nijak nevadí. ,,Tak šup. Umírám už hlady." Vyjdu a jdu dál.

,,Jo už jdu." Hlesl jsem a hned přišel a šel jsem za ním. Ruce jsem si dal do kapes a koukal se na zem.

Mlčím. Přijdeme k nějakému podniku. ,,Tohle by šlo." Vejdu a sednu si, kde je volno.

Zabručel jsem a šel za ním. Sedl jsem si taky. je to tu hezké... Rozhlédl jsem se.

Nějaká paní nám dala jídelní lístky, ale v angličtině. Koukám, co tu mají. Hmmmm. Copak si asi dám, hm?

Hm? Em. ,,Aki. Um... Neumím anglicky. Vybereš prosím za mě...?" Podrbal jsem se na zátylku a sklopil pohled.

,,Spíše ti řeknu, co tu je. Abych nevybral něco špatně." Zamručím a začnu mu vše říkat, co tu je.

Zabručel jsem a kývl. Poslouchal jsem. ,, Děkuju." Hlesl jsem a něco si vybral.

Pak jsem to objednal a jídelníčky vzala. Už jen čekáme. Koukám do stolu a mlčím.

Povzdechl jsem si. ,,Moc se omlouvám. Asi to není tak jak sis tu dovolenou úplně představoval..." Sklopil jsem pohled a hrál si s prst.