Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 07 | "Do prdele!"

Dalšího dne mě probudil něčí výkřik. Mé tělo reflexivně vyskočilo a začala jsem křičet taky. Byla jsem v šoku, neměla jsem sebemenší ponětí, co se děje. Stála jsem vedle postele v nějakém pokoji. Teprve když jsme já, i osoba, co mě probudila, přestali křičet a trochu se uklidnili, během čeho jsme oba znovu popadali ztracený dech, mohla jsem nechat mozek zapracovat a pochopit, co se tu vlastně děje. Jenomže jak jsem to udělala, jako by mi do hlavy někdo zabodal miliony střepů. Chytila jsem se za ni jednou rukou. Měla jsem kocovinu. Dost velkou kocovinu.

Očima jsem těkala po pokoji. Znala jsem ho, byl Harryho. Alespoň jedna dobrá zpráva, že vím, kde jsem. Potom mi pohled padl na rozestlanou postel, ve které jsem před chvílí ještě ležela a stejně tak i můj budík. Pomalu jsem jela očima nahoru, abych zjistila, kdo je vlastně můj budík.

Kluk. Oblečený byl pouze v černých boxerkách. Jela jsem pohledem ještě výš, až jsem spočinula na jeho tváři. S vyjeveným výrazem na mě hleděl...Harry.

No to si že mě děláte prdel!

Vykulila jsem oči, že jsem se bála, aby mi nevypadly a já je pak nemusela na zemi sbírat, a pootevřela jsem pusu. Harry vypadal poměrně stejně. Kudrnaté vlasy mu vtipně odstávaly od hlavy a jednou rukou se za ni držel.

Pomalu jsem svou ruku spustila zpět podél těla. Nevěděla jsem, co říct. Prostě jsem mlčela. Harry vypadal, že se taky k ničemu neměl?

Když jsem mamce tvrdila, že si chceme udělat sourozenecký večer, nemyslela jsem to takhle.

„Ale...ne to...jsme spolu...že ne?" zakoktal po chvíli ticha. Bál se odpovědi, jenomže já mu ji dát nemohla.

„Já nevím," zavrtěla jsem hlavou. „Mám okno jak prase," přiznala jsem.

„Do prdele," zanaříkal a svalil se na postel. Lokty si opřel o kolena a hlavu složil zoufale do dlaní. Posadila jsem se za něj, jelikož se mi neskutečně motala hlava a bála jsem se, že jestli budu stát ještě chvíli, seknu tu sebou.

„No tak tam snad ne," pokusila jsem se trochu uvolnit atmosféru.

Nevraživě se na mě otočil. „Tobě to přijde vtipný?" křikl nepřirozeně vysokým hláskem, „protože mně teda ne."

„Harry, uklidni se, třeba to bylo úplně jinak," snažila jsem se ho uchlácholit.

„Vážně? Myslíš?" vyjekl sarkasticky a položil se na záda.

„To, že jsme se spolu probudili v posteli, ještě přece nemusí znamenat, že jsme spolu spali. Vždyť, koukni na nás. Jsme oblečení."

„Nemáš kalhoty," poznamenal, aniž by se na mě mezitím koukl. Stále zíral na první pohled nepřítomně do stropu.

„Pokud jsme byli oba natolik opilý, že si nic nepamatujeme, nemyslíš, že bychom se ještě zaobírali nějakým oblékáním? Ne! Prostě jsme vedle sebe usnuli, to je vše," shrnula jsem doufám, že pravdivou teorii.

„Ale co když ne?" znovu se posadil a otočil směrem ke mně. „Co když jsme po sobě fakt vyjeli? Co když jsem se vážně vyspal se ségrou?" Poslední větu spíš řekl sám sobě než mně. Znechuceně se zakřenil.

Nedokázala jsem si ani představit, že bych Harrymu dala pusu. Představa, že spolu spíme...přejel mi mráz po zádech, až se mi na celém těle vytvořila husina a měla jsem silné nutkání zvracet.

„Vím, že jsem včerejšek strávila s Louisem. Něco málo si z našeho rozhovoru ještě pamatuju," přemýšlela jsem nahlas a snažila se rozvzpomenout, co se dělo dál, ale vzpomínky se mi čím dál tím víc mlžily, nedávaly smysl a já neměla sebemenší šanci zjistit, co jsem dělala. „Zkusíme se zeptat jeho," navrhla jsem.