Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 12 | „Kdo by tě asi tak pozval?!"

Když se mi konečně podařilo přemluvit mamku, abychom šly domu, zbývala mi necelá hodina, než jsem měla znovu odejít z bytu. Do příruční tašky jsem si hodila oblečení na víkend a notebook na nudné večerní chvilky.

Šla jsem do koupelny, abych si zabalila kartáček, jelikož opravdu nehodlám používat ten Harryho. Na něj jsem se opravdu těšila. Sice mi dal pokoj, ale i ta jsem si u něj nemohla být ničím a nikdy jistá.

Otevřela jsem dveře a před zrcadlem stál Liam a patlal si na vlasy nějaký sajrajt.

„Promiň, přijdu za chvilku,“ otočila jsem se, že vypadnu.

„Ne, dobrý, stejně už jdu,“ ujistil mě a opravdu se odtrhl od svého odrazu v zrcadle, což pro něj musel být, hádám, docela výkon. U dveří se však zastavil a otočil se na mě.

„Hele, co se to tam mezi vámi vlastně stalo?“ zeptal se.

„Nic, jenom jsme byly nakupovat šaty,“ nechápala jsem, na co naráží.

„Tohle nemyslím. Narážím na to vaše sourozenecké posezení, co jste měli s Harrym před týdnem.“

„Co by? Nic. Prostě jsme koukali na filmy a neshodli se v názoru na animáky od Pixaru, to je všechno. Je to debil,“ vymyslela jsem si první lež, co mě napadla. To, že z nepochopitelných důvodů nemá rád Pixar a že je debil, je ovšem pravda pravdoucí.

„Oba moc dobře víme, že to bylo jinak,“ zakřenil se na mě. „Přišlas domů nalitá, jako bys vychlastala celý vinařství.“

„Hele a co ty se o to vůbec zajímáš? Od kdy tě zajímá můj život?“ otočila jsem se k němu čelem se založenýma rukama.

„Odjakživa. Dík, že sis všimla,“ mrkl na mě.

„Vypadni,“ nakrčila jsem znechuceně nos.

„Bydlím tu taky,“ samolibě se zašklebil, „nemůžeš mě odtud vyhazovat.“

„A co kdybych ti řekla, že se chci ještě osprchovat, než půjdu?“

„Řekl bych ti, že ti nikdo nebrání,“ s nezájmem se opřel zády o futra. Jedno obočí mi vystřelilo vzhůru. Tohle myslí vážně?

Liam tam jen tak stál. Po chvíli protočil očima a konečně vypadl. Dobře pro něj. Už jsem ho odsud chtěla vykopat násilím.

Po tom, co jsem se rozloučila s mamkou a Liama poslala do patřičných míst, jsem se konečně vydala na strasti plnou cestu do domu mého otce. Ty dva bloky mě vážně zabily, né že ne.

„Ahoj, Scarlett,“ přivítala mě ve dveřích s úsměvem na tváři Anne. Musím uznat, že ji postupem času opravdu začínám mít ráda. Chci říct, není to přece její chyba, že táta byl v mládí kanec a musel zbouchnout dvě ženský najednou, no ne?

Po slovech, že za chvíli bude večeře, jsem se odebrala nahoru do svého pokoje. Nebyl to zrovna můj pokoj, spíš pokoj pro hosty a i když sama bych se jako host moc neoznačovala, ve dnech, kdy jsem tu přebývala, byl můj. Harryho pokoj jsem měla hned vedle sebe, z čehož jsem byla samo sebou patřičně nadšená.

Po večeři jsem se usadila v obýváku. Anne uklízela v kuchyni a táta byl zalezlý někde v pracovně. Televize byla puštěná a běžel tam nějaký pořad o kulinářství. Ovladač byl moc daleko, tak jsem to prostě nechala běžet. Na klíně jsem měla notebook, přes sebe přehozenou deku a sledovala jsem vtipná videa na youtube.

Najednou jsem si v postanní liště všimla jednoho videa, které obzvlášť upoutalo mou pozornost. Klikla jsem na něj. Bylo poměrně amatérské, ale to bylo to poslední, co jsem v tu chvíli řešila. Byli na něj čtyři kluci. Jeden z nich měl v ruce kytaru, další dva seděli schoulení na gauči, asi tak jako já teď akorát bez deky a laptopu a poslední seděl na jakémsi dřevěném kvádru, do kterého po chvíli začal bušit rukama. V tom posledním jsem poznala Ashtona. Vypadal jinak, video mohlo být tak půl roku, možná rok staré, měl jiné vlasy. Sjela jsem dolu a podívala se na datum zveřejnění. Sedm měsíců zpátky. Nevěděla jsem, že taky mimo školní kapelu na plesech natáčí i na youtube. Zrovna hráli cover na písničku od Katy Perry.