Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 13 | „Ty jsi taky pěkná drbna."

Středa večer se přiblížila jako nic.

S Harrym jsem víkend přežila bez jediné hádky, věci se Zaynem byly zpátky ve starých kolejích a dokonce i Liam se ke mně pro jednou choval jako k člověku a ne kusu hadru. Všechno se zdálo perfektní. Na můj vkus až moc perfektní. Být tohle film, nastala by teď ta nikým neočekávaná zápletka, která by průběh celého filmu otočila o sto osmdesát stupňů.

Stála jsem v koupelně před zrcadlem, vlasy ve vysokém drdolu, ze kterého mi trčely vlasy na všechny strany, na sobě jsem už měla šaty a namalovanou jen půlku obličeje, když se ozval domovní zvonek. Vytřeštila jsem oči. Byl tu brzy.

Vystrčila jsem hlavu ze dveří koupelny.

„Mami,“ zavolala jsem zoufale na chodbu. Tam stál Liam. Chvíli se na mě jen tak díval a potom propukl v záchvat smíchu.

„Vypadáš jak šašek,“ vysoukal ze sebe trhaně.

„Naser si!“ odpálkovala jsem ho.

„Co potřebuješ? Dole někdo zvoní a-“ ukazovala si palcem přes rameno a já ji přerušila.

„Já vím,“ přikývla jsem. „To je Zayn. Drž ho trochu, hned jsem dole,“ požádala jsem ji, načež jsem zaplula zpět do koupelny. Domalovala jsem si i druhou stranu tváře, fofrem vymotala gumičku z vlasů, rychle je pročesala a přední prameny si sepla vzadu pinetkami. Všechno to vypadalo možná až moc jednoduše, ale mně se to líbilo. Doběhla jsem do svého pokoje, rychle si nazula černé lodičky, popadla psaníčko a pelášila dolů.

Schody jsem samozřejmě musela brát po jednom a pomalu, na rozdíl od mého běžného běhu, kdy jsem zakopávala o vlastní nohy. Chtěla jsem se na ten ples vůbec dostat, ne skončit v nemocnici s hlavou rozbitou o zábradlí.

V obýváku byla jen mamka. Liam nebyl nikde k nalezení. Asi se tohohle nechtěl účastnit. Já taky nechtěla. Protože to, co někdy dělala mamka, byla vážně k nevíře. Něco horlivě chrlila do mého doprovodu. Zayn ke mně stál zády, ale i tak jsem viděla jeho perfektně vyčesané vlasy, nad kterými určitě strávil víc času, než já.

Když si mamka všimla, že scházím ze schodů, okamžitě přestala mluvit a s pyšným výrazem na mě hleděla. Já se cítila jako princezna, když se i Zayn otočil a s otevřenou pusou na mě zíral.

Na sobě měl obyčejnou bílou košili a přes ní sako, které mu hezky obepínalo tělo a kolem krku perfektně uvázanou kravatu. Bylo mi jasné, že tohle měla na starosti Trish nebo jedna z jeho sester, protože na tohle je Zayn úplně levej. Na nohou měl černé poloboty, které byly tak vyleštěné, že bych se v nich klidně viděla. Neskutečně mu to slušelo. Bylo to poprvé, co jsem ho vůbec ve formálním viděla a nemohla jsem se na něj vynadívat.

Sešla jsem i poslední schod a nervózně se postavila. Trapně jsem koukala z mamky, přes zem až na Zayna a nevěděla, co říct nebo udělat.

„Wow, vypadáš… úžasně,“ vykoktal ze sebe po chvíli Zayn a vykročil ke mně.

„Dík. Ty taky,“ usmála jsem se na něj a on mi dal rychlou pusu na tvář.

„Měla bys nosit šaty častěji, sluší ti.“ Nervózně jsem se uculila a zkousla si ret.

„Fotku!“ vykřikla najednou mamka a rozeběhla se pryč pro foťák. Během minutky byla mamka zpátky a donutila nás zapózovat. Nesnášila jsem tenhle druh focení, ale stejně jsem věděla, že odpor je marný. Jako když jsem šla poprvé minulý rok na střední a i když jsem odolávala opravdu dlouho, nakonec jsem k fotce byla donucená. Nevím jak. Asi kouzlo nebo co.