Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 09 | Kočka jak sviň

Když se má hlava i žaludek uklidnily a já byla schopná pět minut stát, aniž by se mi chtělo zvracet nebo měla pocit, že omdlím, šla jsem domů. Cesta to byla krátká, ale i tak jsem posledních pár desítek metrů běžela, vtrhla do dveří a přeběhla do koupelny, kde jsem veškerý obsah žaludku vysypala do záchodu.

Mamka za mnou okamžitě přiběhla se starostlivým výrazem na tváři. Potom, co jsem ji ujistila, že jsem jenom musela něco špatného sníst, nechala mě být. Liam si neodpustil poznámky, jestli náhodou nejsem v jináči, vzhledem k mým ranním nevolnostem. Kdybych se nemusela soustředit na zvracení, strčila bych mu hlavu do záchodu a spláchla.

Ležela jsem v posteli a snažila se usnout, abych tak vyhrála nad bolestí snad všeho, co mám, když do pokoje přišla mamka.

„Tak jak jste si to s Harrym včera užili?“ zeptala se a posadila se ke mně na postel.

„Um, ale jo, dobrý,“ zalhala jsem. Mamka mi samozřejmě neuvěřila a nadzvedla obočí. „No tak jo,“ povzdechla jsem si, „trochu jsme se chytli. Nic vážného, ale nějakou dobu se naše sourozenecké posezení opakovat nebude,“ přiznala jsem. Nechtěla jsem ji říkat hlavní důvod toho, proč nemám v plánu alespoň dalších dvacet let svého bratra vidět nebo s ním mluvit, protože to bych pak musela přiznat i proč jsem skončila vedle něj v posteli, proč jsem se opila a vůbec, že kromě nás dvou tam bylo dalších padesát lidí a to jsem nechtěla. Věděla jsem, že Harry by z toho měl průšvih a já na rozdíl od něj nejsem taková svině, abych to říkala.

Moje lež zabrala. Možná proto, že to ani tak lež nebyla, jenom neúplná pravda.

Celé dopoledne až přes oběd jsem prospala. Když jsem se pak po druhé odpoledne probudila, cítila jsem se mnohem lépe. Vzpomněla jsem si na Louisova slova, že bych měla přimět Harryho, aby pomlčel o tom, co se v jeho domě stalo. Napsala jsem mu rychlou smsku. Asi po půl hodině mi přišla odpověď.

[Od: Magor na entou]

Neboj ;P

Opravdu nevím, jak si jeho mrkajícího smajlíka s vyplazeným jazykem mám přebrat. Samozřejmě z toho sršela ironie na kilometry daleko, ale i tak jsem doufala, že si se mnou Harry jen hraje.

Rozhodla jsem se jít k Zaynovi. Od té doby, co s Niallem včera odešli pro pití, jsem ani jednoho neviděla, ani neslyšela. Potřebovala jsem zjistit, co se stalo. Navíc byla sobota a já stejně neměla nic jiného na práci.

Oznámila jsem to Liamovi, jelikož mamka byla někde pryč. Nejdřív mě nechtěl pustit, protože bych nejdřív měla tu kocovinu vyležet (udivilo mě, že mě se svým novým poznatkem nepráskl mamce), ale když jsem ho ujistila, že už mi je opravdu dobře, nakonec pokrčil rameny a řekl, ať si dělám, co chci, ale na moje vlastni triko. Proč jsem se mu vůbec dovolovala? Jako by snad měl právo na to říct mi ne.

Zayn nebydlel daleko. Bylo to asi dvakrát tak daleko, jako k tátovi, ale na opačnou stranu. Když jsem přišla až ke dveřím, zazvonila jsem a čekala, až mi někdo otevře. Asi po minutě tam stala Zaynova mamka.

„Brej den,“ pozdravila jsem s úsměvem.

„Ahoj, Scarlett, dlouho jsem tě neviděla,“ věnovala mi vřelé objetí, které jsem přijala, „jak se máš? Zayn neříkal, že přijdeš,“ chrlila na mě. Trish byla skvělá ženská, jen někdy moc ukecaná.

„Mám se fajn,“ zalhala jsem. Lhát komukoli jinému, než byla mamka, mi nedělalo sebemenší problém. „A Zayn nevěděl, že přijdu,“ přiznala jsem. „Ehrm, je u sebe?“ Přikývla a uvolnila mi cestu. Vyběhla jsem po schodech nahoru a zaklepala na Zaynovy dveře.