Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 14 | "Nejsme tu sami."

„Ještě jednou mě takhle někde necháte, přísahám, že se na vás vyseru a jedu domů. Už mě to vážně vytáčí,“ křikla jsem na oba.

„Promiň,“ řekli unisono.

„Cos mu vůbec chtěl?“ usrkla jsem znovu z kelímku. Bylo mi jedno, že je v něm říznutý punč. Nějak jsem na to v tu chvíli vůbec nemyslela.

„Umm… chtěl poradit s úkolem na matiku,“ vypadlo z Nialla až nepřirozeně rychle. Zayn na něj vykulil oči. Jeho výraz říkal ‚Děláš si ze mě prdel?‘.

„Nemáte spolu matiku,“ pronesla jsem nám všem moc dobře známý fakt.

„Tak…angličtinu?“ zkusil znovu blonďák.

Dělají si ze mě už snad prdel? Nejdříve se na mě vyserou u Harryho, potom mi ani jeden z nich není schopný říct, co se stalo a kam zmizeli, Niall mi z ničeho nic začne pokládat telefony, i Zayn se změnil a když mě už podruhé nechají samotnou mezi lidmi, které pořádně ani neznám, zase mi nejsou schopni říct, co se děje?

Připadám si jak v blázinci.

„Scarlett?“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se nasupeně a uviděla Ashtona.

„Čau,“ vydechla jsem. „Vy už nehrajete?“ ukázala jsem prstem přes rameno k podiu, kde ještě před minutou bubnoval.

„Ne, už je pozdě, teď už je hudba všem jedno, tak pouští něco z repráků,“ vysvětlil mi.

„Jo, promiň. Tohle je Zayn, Niall. Kluci, to je Ash,“ představila jsem je vzájemně.

„Jsem Scarlettin přítel,“ oznámil mu Zayn, zatímco mu poněkud bolestivě, jak jsem mohla z Ashtonovy grimasy vyčíst, stiskl ruku.

„Jasně,“ řekl poněkud zmateně, jelikož nechápal, na co mu vlastně taková informace bude. „Nicméně, chtěl jsem se zeptat, jestli bys nešla-“

„Jo, půjdu ráda,“ nenechala jsem ho domluvit. „Jistě nás omluvíte, že?“ koukla jsem na kluky.

„Já stojím přímo tady,“ rozhodil rukama Zayn, zatímco Niall celou tu scénu bedlivě pozoroval.

„A Niall je hned vedle tebe. Teď si můžete v klidu dořešit, co budete potřebovat, my se zatím vzdálíme,“ zahákla jsem se za Ashtonovu paži. „Papa,“ zamávala jsem, jako malé děcko a odešla s Ashem doprostřed parketu.

Povídali jsme si. O škole, o kapele, o rodině… Zjistila jsem, že má dva mladší sourozence, oba ještě na základce a že otec od nich odešel, když Ashovi byly dva, takže pro malou Lauren i Harryho je něco jako otec on. Já mu zase vysvětlila svou složitou rodinnou situaci. Vyprávěla jsem ji už tolikrát, že to ze mě lezlo automaticky. Ani jsem si nebyla vědoma toho, že něco povídám. Jak říkám, šlo to samo.

Když skončila písnička, poděkovala jsem mu za tanec a i za pokec a omluvila se, že už budu muset jít zpátky, jinak Zayn do něčeho praští a já bych opravdu byla nerada, kdyby to byl právě Ashton.

Je pravda, že jsem s ním šla vlastně jen proto, že jsem byla na Nialla se Zaynem naštvaná, takže to bylo dost na truc, ale tolik jsem je dusit nechtěla. Zvláště teda Zayna. Mám takový pocit, že Niallovi to bylo úplně jedno.

Prodírala jsem se zpátky tančícími páry, skupinkami i odvážnými jedinci k místu, kde jsem oba dva naposledy viděla, zatímco Ash se vydal na druhou stranu k podiu, kde na něj čekali kluci i Harry, který jim jakožto zvukař pomáhal všechno z podia dostat bezpečně pryč.

„Kde je Zayn?“ zeptala jsem se Nialla, když jsem se vrátila a našla jsem tam jen jeho.

„Když jsi odešla, naštval se, kopnul do stěny a řekl, že to jde zapít,“ vylíčil mi poměrně suše, co se tu mezitím dělo.