Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 02 | Vlastnosti a sloučeniny dusíku

Na oběd jsme s Niallem dorazili jako první. Zabrali jsme vetší stůl, protože jiné byli obsazené. O pár minut později se k nám přihnal i Louis a minutu po něm následoval Zayn.

„Hejbni zadkem,“ zabručel na Louise, který se posadil vedle mě, protože prý odmítal sedět vedle svého bratránka, co neumí jíst kultivovaně. Jakoby on snad na tom byl líp. Měli to v rodině, to nezapře. Nakonec se s protočením očí a nevkusnými poznámkami přesadil. Zayn dosedl na místo vedle mě a věnoval mi zářivý úsměv.

„Scar, jak se domluvíme na ten projekt?“ přerušil ticho Niall.

„Projekt?“ zajímal se ihned Zayn. Stiskl mi pod stolem stehno a já mírně poskočila.

„Jo, se Scar děláme spolu projekt na chemii o vlastnostech a sloučeninách dusíku,“ vysvětlil mu Niall, nabodl si bramboru na vidličku a následně si ji vložil do úst.

„Projekt z chemie? Jak to, že o něm nic nevím a proč nejsi se mnou?“

„Protože nám ten projekt zadali už před dvěma měsíci a ty navíc nechodíš na chemii,“ utnula jsem jeho podezíravé otázky. „Jo a k tobě,“ otočila jsem hlavu na Nialla naproti mně, který spokojeně žvýkal svá sousta, „Budeme muset dneska, jelikož deadline je zítra. Můžeš hned teď nebo až večer?“

„Klidně můžu hned po škole,“ zamumlal s plnou pusou.

„No to je hnus,“ odvrátil se znechuceně Louis. Niall se na něj naschvál zazubil a Louis jen pokrčil nos. „Nějak mě přešla chuť.“

„Fajn, sejdeme se pak před školou. Někde si tě najdu a můžeme jít ke mně,“ řekla jsem Niallovi.

„Hej a co já? Kdy k sobě pozveš mě?“

„Až k tomu budu mít důvod,“ s úšklebkem jsem ho políbila. Periferním viděním jsem viděla Louise, jak předvádí dávicí reflex a slyšela jsem i nějaké poznámky o tom, jestli si to tu na veřejnosti nechceme rovnou i rozdat.

Proč že s námi vlastně sedí?

„A to bude kdy?“ vyzvídal dál Zayn.

Pokrčila jsem neurčitě rameny. „Nejdřív o tobě budu muset říct…“

„Vaši o mně ještě neví?“ vyjekl překvapeně a možná i trochu dotčeně. „Já jim o tobě řekl hned druhý den.“ Jo, opravdu se ho to dotklo. Kdyby mě taky někdy nechal dokončit větu.

„…Liamovi,“ doplnila jsem.

„Proč bys o nás musela říkat jemu? Copak vy už spolu nějak vycházíte?“

„No to ne, ale mohl by vědět, že mám kluka. Zvlášť, když chceš jít k nám, kde on i přes můj nesouhlas bohužel bydlí.“ Co má zas za problém?

„A praví rodiče o tom vědí?“ Povzdechla jsem si. Připadám si tu jak u výslechu. A ani jeden z kluků se neměl k tomu, aby mě zachránil nebo se alespoň pokusil změnit téma. Niall se plně věnoval obědu a zdálo se, že byl duchem nepřítomný a Louis si to viditelně užíval. Ruku měl opřenou o opěradlo a vůbec seděl tak nějak křivě a potutelně se na nás usmíval.

„Mamka to poznala hned, když jsem se vrátila domů se zářivým úsměvem,“ úsměv jsem se pokusila napodobit, snad abych ho obměkčila, „a řekněme, že Harry je větší drbna než některé holky.“

„Takže…“ začal Zayn, ale Niall ho naštěstí přerušil.

„Takže co, Zayne, jak jde vůbec život a tak?“ Vděčně jsem se na něj usmála. Já toho kluka prostě miluju. Zayn se sice chvíli tvářil nechápavě, ale nakonec se přeci jenom chytil a já si mohla oddechnout. Připadám si, jako by mi Zayn uvázal kolem krku smyčku a ta se s každou jeho dotěrnou otázkou nebo žárlivým výstupem zmenšovala a zmenšovala a já se čím dál tím víc dusila. Měla jsem ho ráda, to ano, ale s tímhle mě pěkně štval. Když mlčel, byl přitažlivější.