Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 11 | Číňanka s děsivým úšklebkem

Když jsem přišla domů, našla jsem tam jen Liama. Zase seděl před televizí s pivem v ruce a díval se na bůh-ví-jakou kravinu to tam zase vysílali.

Chodí on vůbec ještě do práce? Nevyhodili ho náhodou? Hodně by to vysvětlovalo.

„Čau, je mamka doma?“ zeptala jsem se ho neochotně, jelikož mi jiná možnost nezbývala.

„Ve škole,“ odpověděl, aniž by se otočil nebo mě pozdravil. Klasika.

„Sakra,“ ulevila jsem si nahlas.

„Copak? Něco, s čím bych ti mohl pomoci?“ otočil se na mě s falešným úsměvem na tváři. Sarkasmus z těch pár slov jen sršel.

„Pokud bys byl ochotný jít se mnou vybrat šaty na ples, co je za týden a půl…“ zazubila jsem se na něj. Liam se znechuceně otřásl.

„Fuj,“ zabrblal.

„Ty si stěžuj! Tebe nebudou víc jak tři hodiny navlékat do všeho možného i nemožného.“

Nesnášela jsem nakupování, nesnášela jsem šaty a nesnášela jsem nakupování šatů.

Občas si říkám, jestli jsem se opravdu nenarodila ve špatném těle. Ano, jsem ráda, že jsem holka, ale většinou se tak opravdu nechovám. Zatímco mé spolužačky a vůbec dívky mého věku se několik měsíců těší, až budou moci jít na ples se svým vysněným princem a protančit s ním celou noc, já tam jdu převážně jen z mamčina donucení.

Minulý rok to dopadlo kupodivu dobře. Šli jsme s Niallem spolu a celou noc jsme strávili pitím říznutého punče, ve fotokabince, odkud máme dost povedených kousků a ke konci večera i opileckým tancem na parketu. Kdyby bylo na mě, vzala bych si tepláky, vytahané tričko a botasky a vůbec to neřešila. Jenomže tohle byl školní ples a já tak musela snášet ta veškerá muka, které příprava na něj obnáší.

„A víš, co bych nechtěl?“ zasmál se mi.

„Kreténe,“ zavrčela jsem vztekle a otočila se na podpatku. Co jiného jsem od něj asi tak mohla čekat, že?

Vyběhla jsem k sobě do pokoje a hodila tašku do kouta. Z kapsy jsem vytáhla mobil a bezmyšlenkovitě vytočila Niallovo číslo.
„Watersová!“ ozval se jeho hlas ze sluchátka.

„Horane!“ oplatila jsem mu stejnou dávkou.

„No, tak co chceš?“

„Já vlastně ani nevím,“ přiznala jsem popravdě.

„Tak to se pak měj fanfárově.“

„Ne, počkej!“ zastavila jsem ho, když jsem uslyšela, jak se vzdaluje od mobilu. „Nechceš si zahrát na chvíli na osobu něžného pohlaví?“

„Na salón krásy si s tebou hrát nebudu a nakupovat s tebou taky nejdu.“

„Prosím, prosím, nožičkou hrabu,“ zakníkala jsem. Nevím, proč jsem se tu snažila Nialla přesvědčit, aby se dobrovolně vystavil mučení v podobě zkoušení šatů.

„Salón nebo nákupy?“ povzdechl si.

„Nákupy.“

„A to nemůžeš jít s mamkou?“ zaprotestoval.

„Vždyť víš, jaká je, když jde o nákup šatů na ples,“ připomněla jsem mu scénář z minulého roku. Donutila chudáka Nialla jít s námi. Tři hodiny musel poslouchat mamčiny žvásty o tom, jak ze mě roste pěkná holka, že mi to sluší a jak mám v těhle šatech hezký zadek… Byla k nezastavení. A to ještě nemluvím o tom, když přišel jeho čas s hledáním obleku, který by ke mně ladil. Věřím, že takhle utahaný a vynervovaný v životě nebyl.