Pain In The Ass. [1D & 5SOS] ~ CZ

Chapter 03 | „Že tě tím praštím?"

„Tak takhle jsem si to seznámení fakt nepředstavoval,“ zasmál se Niall. Opustila jsem jeho ruku a zavřela za námi dveře, o které jsem se následně opřela zády.

„Mně bylo jasný, že bude mít kecy, to by to nebyl on. Jen jsem doufala, že tobě se to vyhne,“ povzdechla jsem si.

„Ale docela jsme to zvládli, ne?“ uličnicky na mě mrkl, hodil si tašku na zem a po zádech padl na postel. Choval se tu jako doma. Jeden čas tu byl pečený, vařený, takže mi to ani nevadilo. Jak říkám, už je tak trochu součástí rodiny. Alespoň z jeho, mého a mámina pohledu.

„To jo… pane,“ zasmála jsem se a přidala se k němu na posteli. Niall po mně hodil polštářem, kterému jsem se úspěšně vyhnula a přistál tak na zemi.

„Hele, snažil jsem se ho jen dostat na svou stranu,“ bránil svá předchozí slova.

„Spíš jsi mu dost úspěšně lezl do prdele,“ uculila jsem se.

„Ale ne ne!“ založil si uraženě ruce na prsou.

„Ale jo jo,“ oponovala jsem.

„Ne-e!“

„Jo-o!“

„Že tě tím praštím?!“ vzal do ruky další polštář.

„To si zkusíš,“ vyzvala jsem ho doufajíc, že si netroufne. Troufl! Přetáhl mě polštářem přes hlavu. Šokovaně jsem vytřeštila oči a otevřela pusu. Vlasy mi v podivném rozcuchu spadly do tváře.

„Tos neudělal!“ zavrčela jsem skrze zuby.

„Ale udělal,“ usmál se sladce a praštil mě z druhé strany.

„No počkej, ty šmejde,“ zahuhlala jsem. Rychlým skokem jsem se na něj vrhla. Snažila jsem se mu vytrhnout polštář z rukou, ale neúspěšně. Zastrčil si ho pod záda a lehl si na něj. Věděla jsem, jak na něj. Sedla jsem mu na nohy, aby nemohl kopat a začala ho lochtat na bocích. Snažil se mě se sebe setřást. Mlátil rukama a marně kopal nohama. Vřískal jako malá holka. V jednu chvíli se prohnul v zádech, chopila jsem se šance a popadla polštář.

„Ha,“ zasmála jsem se na jeho účet a polštář vítězoslavně tiskla k sobě stále sedíc na něm. Přestal vřískat, protože jsem ho přestala lochtat a zrychleně oddechoval.

„Scarlett?“ Ode dveří k nám dolehl hlas. Pomalu jsem se otočila za jeho zdrojem. Mezi futry stal nechápající Liam. Zdvihla jsem obočí na náznak, že nechápu, co chceš a koukej se vymáčknout.

„Co je?“ štěkla jsem po něm, když mlčel.

„Kamarád,“ zakroutil hlavou. Nakrčila jsem nos. Teď jsem mu musela dát za pravdu, nevypadalo to zrovna nejlépe. Niall ležel na mé posteli, lokty se podepíral, já na něm seděla s pravděpodobně nepřirozeně rozcuchanými vlasy a oba jsme měli zrychlený dech. Opravdu to nevypadalo na obyčejnou zábavu dvou šestnáctiletých kamarádů. „Jenom, takhle ty si představuješ kamarádství?“ Se smíchem ukázal na nás dva. „Tak, to potom nechci vědět, co dělat s tím svým „klukem“,“ ironicky naznačil uvozovky. Nevěřil mi snad?

„Já mám kluka!“ vykřikla jsem. Možná až moc brzo na to, aby to bylo věrohodné.

„Však já vím,“ zakřenil se, „a ani nevíš, jak jsem rád, že už jsem měl tu čest ho poznat. Niall je skvělej kluk.“ Do vzduchu mu vystřelila pravá ruka zaťatá v pěst, pouze palec byl vztyčený ke stropu.

„Vypadni z mýho pokoje!“ Ignorovala jsem, že nazval Nialla mým přítelem. Věděla jsem, že v tuhle chvíli nemá vůbec cenu se mu pokoušet něco vysvětlovat. Nikdy nemá cenu mu nic vysvětlovat. Proč se vůbec snažit? Neposlouchá mě, nebere mě vážně…