Úvod

127 23 10
                                    

Hustá šedá mračna zakrývala jindy jasně modrou oblohu. Na promočenou zem dopadaly stále další kapky deště, před kterými se všechna zvířata schovala.
Vlastně, nebýt stále silnějšího deště, zdálo by se, že na lesní mýtině se zastavil čas.

Působil tak i pruhovaný kocour, který roztřeseně stál nad nehybným tělem své družky. Nehybně na ni zíral, jakoby odmítal uvěřit tomu co právě viděl. Na chvíli zavřel oči a vybavoval si chvíle, které s ní strávil.
O to bolestnější bylo, když oči znovu otevřel a uvědomil si, že nic z toho už se nikdy nezopakuje.
Nikdy. Tohle všechno je pryč.

Pruhovaný kocour se otočil. Všiml si šedého kocoura, který je chladně pozoroval z povzdálí. Z veškerého smutku, který pruhovaný kocour měl, se najednou stal vztek.
,,Za to můžeš ty!" Vykřikl naštvaně.
Šedý kocour se na něj nechápavě podíval. ,,Jak jsem jí podle tebe měl pomoct? Bojoval jsem taky!"
,,Ale ona křičela o pomoc ty myší mozku! Ty jsi tak možná stál a zíral na ní!"
,,Já jsem bránil svůj klan, stejně jako ty! Nevím o co ti jde, ale tím že budeš někoho obviňovat mojí sestře život nevrátíš!" Zasyčel šedivý kocour.
,,Takže ty si najednou hraješ na milujícího bratra! To je mi překvapení!" Zavrčel pruhovaný kocour a vzal tělo své družky do zubů.

Pomalu pokračoval dál od šedivého kocoura a cítil, jak mu do očí vhrkly slzy.
Jak by ten myší mozek někdy mohl cítit tu samou bolest jako já? Jaká je pravděpodobnost že mu to někdy bude líto?
Pruhovaný kocour pokračoval dál do lesa. Věděl že existuje jenom jeden způsob jak by mohl utišit svojí bolest. Věděl že může vykonat jenom jednu věc. Pomstu.

Warriors Cats - tajemné vraždyKde žijí příběhy. Začni objevovat