I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅

24.

Nastal Štědrý den a modrooký brunet právě seděl u vánočního stromečku, který měli Stylesovi v obýváku. Všichni už pravděpodobně spali, on však nemohl zamhouřit oka. Už to bylo několik let... jenže jemu to stále nedalo spát. Ne dnes, když to bylo přesné výročí.

,,Je všechno v pohodě, Lou?" zeptal se Harry, který dolů ze svého pokoje sešel tak tiše, že se ho nyní starší lekl.

,,Jo, je," odpověděl Louis automaticky a otočil se zpátky čelem k jedli, aby kudrnatý neviděl slzy lesknoucí se na jeho tvářích.

Jakmile však v periferním vidění spatřil, že si zelenooký sedl vedle něj, už to nevydržel.

,,Vlastně vůbec," vrhl se po něm a pevně ho objal.

Hlavu si schoval do jeho hrudi, kam brzy začal tiše plakat. Přesně tohle celou tu dobu potřeboval. Objetí.

A že mu ho Harry rád oplatil, byť byl zprvu docela zmatený.

,,Vím, že ti chybí, Lou... ale neboj se, jednou se zase sejdete. Čeká tam na tebe a už ji nic nebolí," začal ho jednou rukou hladit po zádech, zatímco tu druhou zapletl do karamelově hnědých vlasů.

,,Já vím... ale máš pravdu, chybí mi. Obě dvě," zašeptal modroočko tiše.

,,Dvě?" podivil se mladší.

Nějak nechápal.

,,Harry, myslím, že je ti na čase ti konečně říct úplně všechno... úplně celou pravdu... úplně o všem," podíval se Louis do zelených očí. ,,Tak tedy... začnu... začnu asi tím, co už trochu znáš, a pak... a pak ti řeknu i to, co se stalo dál v minulosti.

Jak víš, měl jsem střídavou péči. To začalo po rozvodu našich v mých... myslím, že mi bylo sedm. O pět let později se přišlo na mamky rakovinu. Musel jsem začít víc pracovat, proto jsem přešel na novou školu. Stíhal jsem totiž o dvě práce víc, takže jsem měl tři... nebudu lhát, dvě z toho byly ilegální. To proto jsem chyběl. Nebyl jsem nemocný... někdy.

Nikdy jsem se nechtěl svěřovat, ale Niall ,ě jednou viděl v lékárně kupovat prášky, tak... tak pak nemělo smysl před ním maminčinu nemoc zapírat. To je ale to jediné, o čem ví.

Měl jsem toho dost a když jsem pak jednou za čtrnáct dní na víkend přijel k člověku, kterého už díky svým osmnáctým narozeninám nikdy neuvidím... prostě...

Vím, proč se zbláznil, ale ty modřiny mu neodpustím. Víš... já jsem měl... měl jsem o rok mladší sestru. Proto jsem říkal, že... že mi schází obě dvě. Stalo se to na Vánoce... zrovna na Vánoce, které jsem měl jako dítě tak moc rád. Nepamatuju si to přesně, jen vím, že otec řídil a moje sestřička s ním byla v autě jako jediná... a tak jako jediná odnesla tu bouračku. On to přežil. A právě proto se pak zbláznil. Musel totiž žít s tím, že zabil vlastní dceru. Nezvládal to. Postupem času začal šílet a svádět její smrt na nás dva... proto mě taky začal mlátit. soud na to ale nikdy nepřišel, proto jsem ho musel vídat i po rozvodu.

V mém dětství se toho prostě stalo moc... a nesu si to dodnes. Proto jsem ti vždycky říkal, že nemám rád Vánoce."

Harry celou dobu bedlivě poslouchal jeho vyprávění a až na konci mu došlo, že už brečeli oba dva. To všechno... bylo to příšerný.

,,Já... Lou, omlouvám se. Strašně moc."

,,Za co, prosím tě?" pozvedl starší své obočí a naklonil hlavu na stranu.

,,Za to, jak jsem ti Vánoce neustále připomínal a chtěl jsem tě přimět k tomu, abys je měl rád... omlouvám se, vážně... chápu, že jsem je vůbec neměl vytahovat... a chápu i to, že je nejspíš nikdy rád mít nebudeš," díval se mu kudrnáč smutně do očí.

,,Rád ne," řekl Louis po chvilce ticha a setřel si slzy.

Natáhl se po krabici, v níž se nacházely jeho vánoční dárky, které od svého nového spolubydlícího dostal. Jiní by možná čepici, rukavice, šálu, bundu a svetr neocenili, drobný brunet byl však štěstím bez sebe. Největší radost mu dělal malý vzkaz, který zelenoočko napsal ručně.

Aby už ti nikdy nebyla zima. x

Nyní sáhl po svetru a brzy už ho měl na sobě. Cítil se v něm hrozně pěkně. U Stylesů se vlastně cítil úžasně celou dobu.

,,Ty a tvoje rodina jste mě dokázali přijmout. Ukázali jste mi ty nejkrásnější Vánoce a naučili jste mě tyhle svátky milovat... a nejen to," poposunul se ještě o něco blíž ke svému společníkovi.

Při pohledu do zelených očí mohl vidět, jak se v nich odrážela světélka z Vánočního stromečku.

,,Nejen to?" pozvedl Harry obočí.

,,Už nebudu utíkat. Už nikdy. Miluji tě, Hazz," zašeptal Louis.

Vyšší z nich nejprve nemohl uvěřit tomu, co slyší. Hned, jak mu to došlo, však okamžitě věděl, co odpovědět.

,,Já tebe taky, Lou."

A tak spolu dva mladí chlapci za studeného Štědrého večera spojili rty v horkém polibku, během nějž toho druhého drželi ve své hřejivé náruči.

Vím, že je srpen. Ale chci to stihnout dopsat do Vánoc. Takže tak.