8.

440 60 30
                                    

Zelenooký chlapec úterního odpoledne vskutku čekal na smluveném místě. Byl tam o něco dřív, tudíž se musel nějak zabavit.

Kašna tou dobou nikdy nebyla funkční, jelikož by voda v ní kvůli velice nízkým teplotám, které se pohybovaly nejvýše u bodu mrazu, pravděpodobně velice brzy zmrzla stejně rychle jako všichni, co aktuálně museli být venku a nemohli se hřát někde vevnitř.

Přestože měl Harry pocit, že už na jeho vlasech nejspíše dávno musela být minimálně jinovatka, celé náměstí bylo paradoxně živé. Prosinec už tady přeci jen nějakou tu dobu byl a tradiční vánoční trhy taktéž.

Lidé si u stánků kupovali horké čaje, čokolády a svařák, taky ale vánoční cukroví nebo různé drobnosti, které hodlali o svátcích darovat svým známým, a za hromadou lidí i menších přístřešků měl Harry možnost vidět i uměle vytvořené kluziště pro veřejnost.

Všechno to byla obrovská nostalgie, která se všem obyvatelům města projevovala každý rok v předvánoční čas. Zřejmě ale ne úplně všem.

Jistě, mnoho lidí plašilo už nyní, přestože do Štědrého dne zbývalo ještě šestnáct dní, téměř u každého z nich se ale dal najít alespoň malý náznak úsměvu. Téměř.


Zelené oči mezi tím vším děním zkrátka nemohly přehlédnout toho, na koho jejich vlastník čekal.

Louis nevypadal nijak nadšeně z toho, co se dělo kolem něj. Naopak. Všichni ti lidé ho naprosto iritovali. Vlastně se tvářil, jako by šel na vlastní popravu a všichni okolo mu to jen připomínali.


,,Takže...?" pozvedl drobný brunet obočí, jakmile ke kudrnatému došel.

Vypadal roztomile, jak musel trošku zaklánět hlavu, aby viděl do zelených očí. Harry měl co dělat, aby se díky tomu široce neusmál.


,,Chci s tebou mluvit o naší sázce... nebo takhle... chci se ti omluvit za to, že s tebou o ničem jiném nemluvím," uchechtl se.

Co ho však překvapilo, bylo to, že se koutky modroočkových úst malinko pozvedly.

Těšilo ho, že se omluvil, nebo mu jen přišlo úsměvné, jak se ztratil ve vlastních slovech?


,,Přiznávám, že mě to mrzelo. Vypadalo to, jako bych tě zajímal jen ve chvíli, kdy jsi chtěl zvítězit v sázce, a... to nebylo zrovna nejmilejší," zamumlal Louis.

,,Promiň, vážně se hrozně moc omlouvám," povzdechl si Harry sklesle, ,,nemyslel jsem to tak, jak to vypadalo, jen jsem... prostě jsem nikdy nevěděl, jak s tebou začít mluvit."

,,A... teď už to víš?" naklonil nižší chlapec zvědavě hlavu na stranu.


Tohle byla jeho příležitost. Tohle už Harry nesměl pokazit.

,,Vím, že ti věci, které se líbí mně, nesmím podsouvat. Stačí, když ti je ukážu a ty si na ně pak uděláš názor sám," pousmál se a natáhl k němu ruku, ,,chci, abys věděl, že kdykoliv se ti něco nebude líbit nebo tě to nebude bavit, začneme dělat něco jiného. Za zkoušku by to ale stát mohlo, takže... půjdeš se mnou objevovat kouzla Vánoc?"


Louis si musel skousnout ret.

Nepřišlo mu to jako dobrý nápad. Nevěřil tomu, že ještě na Vánocích mohl najít něco pozitivního.

Zase ale byla pravda, že za zkoušku nic nedá.

Ale co když dá? Bál se.

Jenže pohled zelených očí ho zase svým způsobem dokázal doopravdy usvědčit v tom, že Harrymu může věřit. A on mu opravdu chtěl věřit.

Jenže jeho myšlenky a obavy byly takové, jaké byly...


Dlouhou chvíli přeskakoval pohledem mezi těmi dvěma smaragdy a kudrnáčovou rukou, než ji nakonec přijal.

Na tváři vyššího chlapce se objevil široký úsměv. Pevně stiskl drobnou ruku, kterou držel v té své, a začal se se svým spolužákem proplétat mezi stánky.

Už to vypadalo, že to konečně zvládne... že dostane šanci ho přesvědčit.

Jenže špatné náhody zkrátka člověk neovlivní.


,,Počkej..." zastavil ho modrooký a pustil jeho ruku.

Když se na něj Harry otočil, viděl, jak drobný chlapec právě zvedá číši hovor. Nechtěl odposlouchávat, takže začal dělat, že se hrozně zajímá o to, co se děje u všech těch stánků okolo.

,,Musím jít," zamumlal Louis, když hovor položil a otočil se k zelenoočkovi zády.

,,Počkej, stůj! Co se děje?" zavolal za ním vyšší chlapec.

,,Nic důležitého, Harry. Čau zítra ve škole."

A tak kudrnáč opět zůstal naprosto zmaten a ještě ke všemu sám.




Nechápu, jak jsem byla schopná na mobilu napsat v podstatě téměř všechny kapitoly Rivals, fakt nechápu. Promiňte za chyby, opravím to později, teď jsem líný degeš a navíc k tomu chci ten počítač.

I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat