I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅

23. I.

Harry doopravdy vzal modrookého bruneta k sobě a ubytoval ho ve svém pokoji. Jeho rodiče naštěstí byli vstřícní a pochopili to. Měl nutkání skákat radostí, když po tom, co jim celou situaci vysvětlil, okamžitě svolili. Lepší rodiče si nemohl přát.

Louis byl vděčný za to, že ho tak vřele přijali a nechali ho bydlet doslova v posteli jejich syna, kde tu noc přespával. Sice kudrnatému říkal, že mu bude stačit matrace, ale bylo to jako mluvit skrze obrazovku s postavou ve filmu, zelenooký nereagoval a dělal si své.

Drobný brunet se dokonce malinkato začínal lepšit, už to nebylo tak, že by se mu chtělo každou chvíli brečet. U Stylesových doma se pro něj pořád něco dělo, a tak neměl tolik času na to se soustředit na svůj smutek. Slíbil si, že bude silný. Jeho maminka by nechtěla, aby se vzdával. A taky si to z nějakého důvodu prostě slíbil i kvůli Harrymu.

V momentě, kdy ho však chtěl jeho nový spolubydla vzít na čerstvý vzduch, jako by se vše opět zhroutilo jako domeček z karet.

,,Omlouvám se za tu otázku, Louisi, ale musím se zeptat... víš, pořád nejsi plnoletý, tudíž u nás na stálo být nemůžeš... rozhodně tě nechci vyhánět, jen... co my můžeme udělat pro to, aby nám tě svěřili do péče a tys nemusel za svým otcem?" povzdechla si Anne, když už si ti dva obouvali boty.

Tohle ji trápilo už od předešlého dne, kdy její syn se svým kamarádem i jeho příběhem přišel domů, zeptat se však odhodlala až nyní.

,,Nemusíte si s tím dělat starosti. Zítra je mi osmnáct. Od té chvíle už bude jen na mně, kde budu chtít bydlet," věnoval jí modrooký chlapec drobný úsměv.

V patnácti si začal odpočítávat dny, aby měl neustálý přehled o tom, za jak dlouho už ke svému otci bude moci přestat jezdit. Vždy se mu to zdálo jako věčnost, ale teď už to konečně mělo přijít. Bude volný.

,,Tak to je parádní! Tykej mi, prosím tě. Jo a... je moc hezké, že ses narodil na Štědrý den," usmála se hnědovlasá žena na oba dva skoro dospělé mladíky.

Věděla, že jsou jen kamarádi. Ale krom toho ještě tušila mnohem víc.

,,No, ani bych neřekl... Vánoce moc nemusím..." zamumlal Louis a pořádně se zabalil do věcí, které od Harryho dostal... sice mu bylo trapné po něm dědit, když byl navíc on tím starším, ale copak měl na vybranou, když nechtěl zmrznout?

,,Ale pro-...?"

,,My už půjdeme, mami," vstoupil do toho zelenooký a otevřel vchodové dveře, aby tím podpořil svá slova o tom, že už opravdu byli na odchodu.

,,Tak dobře... kdybyste náhodou potkali Gemmu, vezměte ji pak domů... celé dny lítá někde venku nebo bruslí na stadionu..."

,,Rozkaz!"

***

,,Je šílené, jaký je tu shon. Nechápu to," zamumlal Louis, když už do něj vrazil asi pátý člověk.

Tohle asi nikdy nepochopí.

Právě spolu šli po náměstí, kde se okolo trhů zdržovalo nejvíce lidí. Tedy "zdržovalo" nejspíše nebyl ten správný výraz. Jednotlivci i různě početné skupiny pospíchali všemi možnými směry, každý se hnal za svých cílem a nikdo nehleděl na to, co mu stálo v cestě... i když to byl třeba drobný modrooký brunet.