I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅

19.

,,Tady máte ten čaj, paní Tomlinsonová," pousmál se kudrnatý chlapec a hrneček položil na malý stoleček vedle rozloženého gauče.

Svůj slib plnil. Staral se o Louisovu maminku a to dokonce tak pečlivě, že z pátka na sobotu přespával v modroočkově posteli, aby jí nablízku. Sice měl strach, že mu budou nohy přesahovat kraj postele, ale... nakonec mu jen čouhaly zpod peřiny.

,,Nevykej mi, Harry. Jsem Jay," pousmála se žena, která následně natáhla ruce pro čaj, jenž jí spolužák jejího syna přinesl. ,,A moc děkuji za ten čaj."

Byla ráda, že Louis trávil čas s někým tak milým a ochotným. Viděla na Harrym, že mu na ní i na jejím jediném dítěti upřímně záleží.

,,Není zač, pa-... Jay," pousmál se zelenooký nervózně nad tím, že to hned při první příležitosti spletl, ,,promiň, bude mi trvat, než si zvyknu."

Už neměl víc na práci, vše bylo hotové, a tak si sedl na židli vedle rozloženého gauče. Na tu, kde předešlého dne seděl jeho spolužák.

,,Můžu se... na něco zeptat?" zamumlal, když ho napadla ona otázka.

,,Na cokoliv jen budeš chtít," věnovala mu Jay vřelý úsměv.

Vždy byla taková. Milá a otevřená vůči každému, kdo si to zasloužil. A podle ní si každý zasloužil, aby se s ním jednalo s laskavostí.

,,Tobě Louis řekl, kam odjel?" podíval se Harry do modrých očí, které byly stejné jako ty jeho spolužáka a... a přesto tak jiné.

Upřímně se o drobného bruneta bál. Nic mu o tom, kam jel nebo proč tam jel, neřekl.

,,Ne," zakroutila Jay hlavou, avšak když kudrnáč zklamaně přikývl, pokračovala, ,,nemusel to dělat. Jel za svým otcem, tak jako to dělává vždycky jeden týden v měsíci."

V tu chvíli už se neusmívala. Její výraz byl kamenný a nečitelný. I ona si uměla nasadit ledově chladnou masku... jako její syn.

,,Jasně... nějak mi nedošlo, že... že by vlastně mohl mít ještě tátu... omlouvám se," zamumlal Harry tiše.

Zřejmě to bylo citlivé téma a on hned po jeho otevření začal litovat, že ho načal.

,,To nemá," řekla žena po usrknutí z čaje něco, čím ho naprosto vyvedla z míry, ,,tátu ztratil již před mnoha lety, jestli ho tak tedy vůbec někdy bral. Dnes už má jen otce."

,,Promiň mi to, ale... já to... nějak úplně... nechápu," vysoukal ze sebe vysoký chlapec velmi zmateně.

Nerozuměl tomu. Jak mohl mít Louis otce, když už neměl tátu, kterého ale dost možná neměl nikdy, a dnes měl tedy jen otce, který ale zřejmě není jeho tátou, ale vlastně je, tedy byl, tedy vlastně nejspíš ani nikdy nebyl... prostě co?

,,Bohužel nejsem tou správnou osobou, která by ti to měla pořádně vysvětlit," povzdechla si Jay, ,,ale Louise se na to neptej, prosím... jednou ti to vysvětlí sám."

,,Určitě?"

,,Určitě," věnovala mu znovu široký úsměv.

,,Mohl bych vědět ještě něco?"

,,Samozřejmě."

,,Proč Louis... nemá rád Vánoce?"

Otázka to byla jednoduchá. Odpověď už však byla složitější.

,,Myslím, že už by ses asi neměl tolik ptát, Harry. Na některé věci je... lepší se neptat. Jejich vysvětlení jednou třeba přijde samo," povzdechla si Jay neurčitě.

,,Tak... tak dobře," zamumlal Harry a zvedl se, ,,tak já... já třeba... půjdu zavolat domů.  Mamka mi posílala zprávu, že se mnou bude chtít někdy teď mluvit... vypadá to, že zítra budu muset odejít dřív... nevadí to?"

Po tom, co žena s šátkem na hlavě zakroutila hlavou, přikývl a vydal se ke dveřím.

,,Harry?" ozvalo se však ještě dříve, než stihl odejít.

,,Jay?" otočil se na ni.

,,Louis je velmi uzavřený člověk. Nedává moc věcí najevo a hlavně je opatrný k cizím lidem, ale... vím, že tebe má rád. A to je dobře, protože... vím, že ty ho nezklameš. Tím jsem si jistá."

,,Opravdu?"

,,Do své poslední chvíle o tom budu přesvědčená."