I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅

14.

Tmu prořízlo světlo, ale takové milé a nenásilné. Zřejmě nebylo umělé, nýbrž přirozené. Takže to asi bylo vycházející slunce.

Počkat, slunce?

Vždyť přeci byla zima, ne? A jestliže už bylo po východu slunce a venku tedy bylo denní světlo, znamenalo to, že zaspal.

Přijde pozdě. Nic nestihne a všechno bude v háji.

Tak proč pro něj stále bylo tak těžké otevřít oči?

,,Louisi?" protnul najednou ticho chraplavý hlas, což bylo impulsem k tomu, aby chlapec ležící na posteli konečně začal plně vnímat okolí i pomocí svého zraku.

Nacházel se v pokoji, který neznal. Mžoural všude okolo sebe, ale nic mu nebylo ani povědomého... tedy dokud se nepodíval do zelených očí.

Chtěl se zeptat, co tam sakra dělal, ale nebyl toho schopen. Nevěděl, co bylo za den, byl úplně ztracený. A tak vyššího chlapce pouze mlčky prosil pohledem o vysvětlení.

,,Zkolaboval jsi... byl jsi dehydratovaný, hladový a promrzlý. Vzpomínáš si, kdy jsi naposledy něco pil?" naklonil Harry hlavu na stranu.

Prohlížel si modroočkovu tvář už dost dlouho a ani fakt, že se menší brunet probudil, ho od toho neodradil. Nemohl si pomoci. Nedokázal se na ni vynadívat.

,,Ehm... no, já... je pravda, že moc nepiju ani nejím, ale... já prostě nemám hlad ani žízeň," pokrčil Louis opatrně rameny.

Pak si ovšem něco. Něco dost důležitého.

,,Co to mám na sobě?"

,,Moje tričko a tepláky."

,,Proč? A... a kdo mě převlékal?" zeptal se vyplašeně.

,,Já, ale... už byla tma, nic jsem neviděl... a i kdyby, tak je to jedno, ne? Jsme oba dva kluci," snažil se kudrnatý působit tak, že mu skutečně vůbec nevadí se o tom bavit.

Pravda ale byla taková, že by nejradši schoval hlavu do svého polštáře a už ji nikdy nevyndal. Jedno to totiž nebylo ani omylem. Možná oba byli kluci, jeden z nich byl ale gay a tím se všechno měnilo.

A ten druhý? No... když přeci řekl tohle, tak by se z jeho reakce možná... ale jen možná... dalo něco vyčíst, ne?

Kdyby na Harryho posteli ležel kdokoliv jiný než právě tento modrooký brunet, tak možná ano. Louis ale měl svoji ledově klidnou masku, díky níž se jeho spolužák zkrátka nedozvěděl vůbec nic.

,,Co je dneska za den?" zeptal se nižší z dvojice.

,,Pondělí. Normálně bychom měli jít do školy, ale mamka nás tu nechala. Ty se musíš dát do pořádku a já tě budu hlídat," pousmál se Harry mile.

Byla to další z jeho příležitostí k tomu, aby se konečně dozvěděl něco víc. To by ale jeho společník musel reagovat tak, jak očekával... což ale onen záhadný chlapec nedělal téměř nikdy.

,,Do háje," zanadával Louis a začal se rychle zvedat, ,,kde se můžu převléct?"

Potřeboval zmizet a to hned. Proto vzal do rukou své oblečení, které viděl přehozené přes židli, a začal se zběsile rozhlížet ze strany na stranu, jestli mu něco nechybí.