I don't like Christmas (Larry) | CZ ✅

6.

A už to začíná, už jsem ve skluzu.

Harry už se svému spolužákovi znovu napsat neodvážil. Připadalo mu, jako by skrze zprávy působil jako ještě větší tupec. Bohužel ho však nenapadalo, jak by svůj vztah, který se v podstatě nedal nazvat ani kamarádstvím, jež by s Louisem mohl mít, dokázal vylepšit.

Nebyl ale jediným, komu drobný modrooký brunet vrtal hlavou.

Chlapec, který ve škole vždy seděl právě vedle Harryho, pomalou chůzí kráčel po chodníku, aniž by však vnímal své okolí. Hlavou se mu promítaly spousty myšlenek a drtivá většina z nich patřila modrým očím. Ne však těm Louisovým.

Liama trápilo, jak se Niall vždy k Tomlinsonovi choval tak, jako by pro něj znamenal víc než jeho ostatní přátelé. Ne, že by byl v pozici žárlivého kamaráda, to ne. On byl v pozici šíleně žárlivého kamaráda, který byl do blonďáka tajně zamilovaný a ničil ho pohled na to, jak hezky se Ir k drobnému chlapci choval.

Záviděl mu. Záviděl mu všechnu tu pozornost, kterou mu Niall věnoval. Vždycky se Louise ptal, jak se má, vždycky se na něj usmíval a pokaždé se k němu choval, jako by byl něco křehkého, co šlo jednoduše rozbít.

Proč chlapec s irským přízvukem vždy upřednostnil kluka, který a ním sotva mluvil, před svými třemi nejlepšími kamarády? A proč ho upřednostňoval i před Liamem?

Náhoda je velice zvláštní úkaz. Když v ni doufáme, nestane se. Překvapí nás vždy až ve chvíli, kdy ji nejméně čekáme.

,,Sakra, Liame, stůj!" ozval se za ním hlasitý výkřik, načež se kolem jeho těla obmotaly dvě drobné paže.

Nebyly tak silné jako ty jeho, to ani zdaleka, ale zastavily ho. Akorát včas, protože hned, jakmile se brunet probral ze svého transu, zjistil, že asi metr od něj právě prosvištělo nákladní auto.

Stál na kraji silnice a kdyby jej kdosi nezachránil, už by skončil pod autem.

,,Ty blbče! To se nemůžeš ani rozhlídnout? Ty? TY?! Vždy takový inteligentní a teď uděláš tak nezodpovědnou chybu?!" začal po něm jeho zachránce křičet.

A díky hlasu, který by poznal kdykoliv a kdekoliv, už bylo hnědookému jasné, kdo mu nedovolil se vydat přes silnici.

Pomalu se otočil a pohlédl do modrých očí, jež byly zaplněné slzami.

Brečel kvůli němu... brečel kvůli tomu, jakou udělal hloupost.

Cítil se strašně... vždyť ho musel strašně moc zklamat!

,,Promiň, Ni, já... zamyslel jsem se a nějak jsem nedával pozor..." vypadlo z něj neobvykle pomalu. ,,Děkuji."

,,Nic neříkej!" štěkl po něm Niall vytočeně. ,,Vždyť jsem tě teď málem ztratil, ty idiote!"

Než Liam stačil poníženě sklopit pohled, nižší blonďáček už ho pevně objímal a tiše plakal do jeho hrudi. Vypadal tak roztomile, jak byl maličký...

Hnědooký ho vykolejeně objal nazpátek a na jeho obličej si prorazil cestu široký úsměv.

,,Nezvládl bych to bez tebe," šeptl po chvíli Ir.

,,Tohle neříkej, Ni," zakroutil brunet hlavou, ačkoliv to druhý chlapec nemohl vidět, ,,jsi silná osobnost. Určitě bys to dokázal, vážně. Překonal bys to. A navíc... pořád bys měl Harryho, Zayna a... především Louise."

,,Ne. Nezvládl bych to," zvedl k němu modroočko svůj pohled, ,,to prostě ne... a jak především Louise? Na co tím narážíš?"

V tu chvíli měl Liam pouze dvě možnosti. Za prvé, mohl lhát. Nebo za druhé, mohl říct pravdu.

A možná to bylo šokem z toho, že ho něco málem přejelo, možná za to mohl ten intenzivní pohled, jakého se mu dostávalo, tak či onak se nakonec rozhodl vyklopit své trápení.

,,Myslíš, že nevidím, jak s ním mluvíš? Myslíš, že mě nebolí sledovat to, jak se k němu chováš jako k tomu nejkřehčímu sklu?"

Niallovi trvalo docela dlouho, než to všechno zpracoval. Nikdy by ho ale nenapadlo, že to ostatní mohli vidět takhle, že to Liam mohl vidět takhle.

Tajemství, která věděl, ale prozradit nemohl. Nebylo v jeho pravomoci, aby vše uvedl na pravou míru.

,,Víš, Li... já se snažím být na Louise hodný, protože vím, že... že to nemá jednoduché, dobře? Nechci být dalším, kdo mu život ztíží."

Sice svá slova vybíral dlouho, nakonec mu však stejně přišlo, že to nebyla správná volba. Zřejmě totiž prozradil víc, než původně chtěl.

,,Ale na tom teď nesejde. Jde o to, že ať už sis to spojil jakkoliv... není to tak. O Louise mi takhle nikdy nešlo," řekl odhodlaně s pohledem do hnědých očí.

,,A o koho tedy?" zašeptal tiše Liam.

,,Měl bys začít nosit brýle. Nejdřív nevidíš silnici... a teď ani něco tak očividného, jako je tohle," usmál se široce nižší chlapec.

,,Odpověz."

V tu chvíli se Niall zatvářil naprosto vážně. Chtěl totiž, aby jeho spolužák věděl, že to tak doopravdy myslel.

,,Vždycky jsi to byl ty, Liame. Ty a jedině ty."

V tu chvíli se brunet lehce sklonil a svými rty konečně okusil chuť těch modroočkových. Konečně.

Oba dva k sobě chovali více než kamarádské city, ale nedokázali si to říct.

Nakonec je musela dohromady spojit jedna docela špatná náhoda. Jenže... jak už víte, ne všichni mají štěstí na špatné náhody, a tak zkrátka musí vymyslet jiný způsob, jak se dostat k tomu, k čemu se dostat chtěli.

Ehm ehm, tak tedy... *Nastává proslov.*
Tato kapitola měla původně vyjít 6.12., což by byl přesně rok od chvíle, kdy mi renn_barnes_ poprvé napsala. Chtěla jsem tohle udělat jako takovou roztomilou Niam kapitolu (kde se ale dozvíte i nějaké to Larry info), abych jí tím udělala radost.
JENŽE *Dochází k zádrhelu.*
Já v tu neděli prostě neměla čas na to, abych tu kapitolu vydala. Hádejte, za kým jsem jela.
Takže ano, omlouvám se, že to vychází až takhle pozdě a já už mám zase zpoždění, ale tak to nikoho nepřekvapuje, že jo.

Renn, chci, abys věděla, že tě miluji nejvíc na světě a vždycky budu, ale upozorňuji tě, že jestli mi to morče, co jsem si od tebe odvezla, ukousne prst, na oplátku mu sežeru celou nohu.

Ach, ten prosinec, čas Vánoc, takové mírumilovné období.

To je tedy vše, vlastně mi ještě prosím promiňte čas, kdy tohle vydávám, vím, že většina z Vás má zřejmě hodinu. Já jdu asi znovu zvracet, ale víte co, krásný čas Vánoc, blabla bla... jo. Když se mi znovu nezvedne žaludek, třeba Vám dneska vydám ještě jednu kapitolu. No, uvidí se, já už radši nechci nic slibovat.

To už je snad konečně vše.
(K)Amen.