Sedí večer pod hvězdami s kamarády
v jeho mikině a vdechuje jeho vůni,
zatímco on je myšlenkami jinde,
a nejsi v jeho hlavě ty.
Je tak smutně veselá,
a vesele smutná,
přitom tohle od začátku věděla,
a možná proto ji ten smutek více chutná.
Je zima a jeho vůně ji hřeje,
a to i když ho už neobejme.
Voněl jako cigarety,
smíchané s aviváží,
když líbal ji na rty,
ke vzpomínkám ji to svádí.
Na co má ale vzpomínat?
Zase se naštve
a má tendenci rychle zapomínat.
A pak se do jeho mikiny
chladem ještě více zachumlá,
a zase cítí jako by tady byl,
jako kdyby ji hřál on,
a i když její rozum brblá,
ona je klidnější.
