V hlavě tancují mi stíny,
do vína schovaná nevinná.
A ty se ptáš, jestli to bude jiný
a já někdy jiná.
Všechen strach schovává peřina,
mé rty zbarvené od vína
touží po další flašce,
a po další citové frašce.
K další láhvi zasednu,
snad do té propasti nespadnu,
protože s každou další láhví,
přepadávám přes zábradlí.
Čekám na pár zbytečných smutků,
a až potkám pár svých opileckých skutků,
a tak tahle hrozně dlouhá noc,
nalila do mě vína strašně moc,
a až spadneš semnou, konečně dojde ti,
že nejsem pro tebe já, ani mé citové propasti.
