Kdybychom byli v laciném románu,
stála bych v noci pod blikající lampou,
deštěm smáčené vlasy,
v puse poslední cigaretu
a čekala bych na něco jiného asi.
Místo mého parfému cítil bys nikotinovou vůni,
a měl bys mou rudou rtěnku na krku obtisklou,
jako já tvé prsty ve mně.
Neměl bys mě rád,
stejně jako já bych neměla ráda tebe,
na zadek chtěl bys mi jen dát,
i kdyby na nás padalo noční nebe.
Možná bys alespoň poděkoval,
za těch pár chvil slasti,
a pak by ses rychle zdekoval,
abys nespadl do mé citové pasti.
Mě by to ale nevadilo,
vždyť jsem jen cizí holka s cigaretou,
to jen mé tělo o to tvé zavadilo,
a nic víc.
A pak bys na závěr zemřel,
protože spadlo na tebe to nebe,
a tys moc pozdě prozřel,
a teď tě zemina zebe.
A mě by to bylo jedno,
ani bych se nad tvou smrtí nepozastavila,
vždyť už bych ani nevěděla s kým jsem vlastně ten sex měla.
