Ach, ty krutá něho,
co mi to zase děláš?
Kde mám všechny ty kousky z něho,
proč mi v tom děláš takový guláš?
Milovat ho mě bolelo,
i když jsem byla najednou celá,
strašně mě to celé s ním semlelo,
bylo to jako ta nejkrásnější cela.
Nebyla jsem ve vězení,
takový on nikdy nebyl,
bylo to jako to nejkrásnější snění,
i když mi žádný kousek srdce nakonec nezbyl.
Proč jsem ho tolik milovala?
Kéž bych na to odpověď znala.
Byl víc, je víc a vždy více bude,
a nic jiného než vzpomínky mi nezbude.
Jenže mě asi zničil až moc,
zničila mě každá naše společná noc,
i když to nebyl jeho záměr,
je to nakonec celý můj závěr.
Jsem zničená,
i když mě to už nebolí,
občas vzpomínka zabolí,
občas mé srdce se zmatkem zápolí.
Srdce na kousky jiný sbíral,
i když se můj mozek dost vzpíral.
Dalo mi to velký kus práce,
abych snesla myšlenku,
že jednou prstýnek od jiného budu nosit na ruce,
a u srdce.
