Těžko se ubráníš kouři,
co se ti zaplétal do vlasů,
těžko se zbavíš touhy
po pocitu jeho rtů.
Kolik jich bude muset projít tvou postelí,
než zapomeneš na to, co jste ani neměli?
Jen postelí, srdcem ne,
protože srdce už žádné nemáš,
tak ho ani nikomu nedáš.
Zlato, můžeš ji udělat cokoliv,
můžeš být úplně kdokoliv,
ale ani tak ti ta holka s vínem nepodlehne,
cítíš, jak každá tvá šance najednou bledne?
Možná ti jednou dovolí být blíž,
ale nikdy tak blízko,
než výš.
Víš?
