Mafia family

Co je s ním ?!

Z pohledu Cory

Probudila jsem se v nějakým domě. Rozhlídla jsem se okolo sebe a nic nepoznávala. Okolo mě bylo jen okno, dveře, skříň, zrcadlo a postel, na které jsem ležela. Opatrně jsem vstala, protože každý pohyb mě celkem bolel. Přešla jsem k zrcadlu a odraz, který jsem patřila se dal těžko rozeznat jestli jsem to byla já. Abych řekla pravdu, vůbec jsem se nepoznávala. Mé oblečení, které jsem měla na sobě už několik dní bylo špinavé, otrhané a od krve. Mé tělo 'zdobilo' několik modřin a odřenin. A můj obličej? Monokl, odřeniny a rozseknutý ret. Jsem docela překvapená, že ještě žiju po takovém zážitku, protože ta krev mě dost děsí. 

Rozhodla jsem se tu trochu porozhlédnout. Otevřela jsem jediné dveře, co tu byly a ocitla se v nějaké chodbičce. Ihned mě zaujaly hlasy, které jsem slyšela a tak jsem se za nimi vydala. 

Došla jsem do obývacího pokoje, kde bylo několik lidí mého možná trochu staršího věku. Pár jsem jich poznávala ze školy. Ihned, jak jsem vešla do místnosti si mě všimli a upřeli svůj zrak na mě.

"Tak co, jak ti je?" zeptal se mě jeden z kluků.

"Jak by jí asi bylo?!" vyjela po něm jediná holka co tu byla.

"J-je mi fajn" vykoktala jsem. 

"Nemusíš nám lhát. Určitě jsi hladová a máš žízeň a taky se chceš určitě vysprchovat" přišla ke mně a usmívala se. " A mimochodem jsem Marilyn" byla celkem milá.

"Jo asi máš pravdu" pokusila jsem  se o úsměv. 

" Určitě máš plno otázek, ale nejdřív se pojď najíst." rozhodla za mě Marilyn a šla nejspíš do kuchyně. Mě nezbývalo nic jinýo než jít za ní. 

Vešly jsme do kuchyně a mě omamila tak krásná vůně. Tu vůni jsem moc dobře poznávala, byly to palačinky. Ihned jak jsem je spatřila můj žaludek se opět ozval, že má hlad. 

"No tak jez" zasmála se Marylin. Přikývla jsem, sedla si ke stolu a začala jíst. Pak jsem se ještě napila. Moc jsem toho nesnědla, protože můj žaludek byl dost scvrklý z předchozích dnů.

"M-marilyn?" zeptala jsem se opatrně. 

"Ano?" otočila se na mě. 

"Kde je Justin?" tahle otázka se mi honila hlavou od tý doby, co jsem se probrala. 

"Nahoře v pokoji máš oblečení a naproti dveřím je koupelna. Tak se v klidu osprchuj, uvolni se, odpočiň si a pak přijď za náma a v klidu si o všem popovídáme." dokončila svůj proslov. 

"Ale.." chtěla jsem argumentovat. 

"Coro, udělej to tak, jak říkám." řekla chladně a odešla.

Byla jsem dost nervózní. Vůbec nevím co si o tom mám myslet. Co se děje? A co je Justinovi? Nachvilku mi problesklo hlavou myšlenka jestli snad? Neumřel? Do očí se mi začínaly nahrnovat slzy, ale myšlenku jsem rychle zahnala. Bude nejlepší když Marylin poslechnu a čím dřív to udělám, tím dřív se všechno dozvím. 

Došla jsem do pokoje, kde jsem spala a všimla si v rohu pipraveného oblečení. Popadla jsem ho a přešla do koupelny, která se nacházela naproti pokoji. Osprchovala jsem se, umyla vlasy a poté se osušila. Oblékla jsem si kratší bílé tričko a šedé tepláky. O spodním prádle radši nic komentovat nebudu. Jen bych řekla, že Marylin má zvláštní vkus a má asi dost ráda krajku. Hodně krajky. 

Po dlouhé době jsem si zase přišla jako člověk. Umytá, čistá, voňavá. 

Přišla jsem zpátky do obývacího pokoje, kde všichni seděli beze změny. 

"Tak jsem tady. Už se konečně něco dozvím?" zeptala jsem se. Všichni na mě upřeli pohled.

"Tak nejdříve bychom se ti měli představit. Já jsem Michael a tohle je John, Ryan a Marilyn už znáš." Michael ukazoval na všechny v místnosti a postupně je představoval. 

Sedla jsem si na sedačku a byla připravena přijmout vše, co mi řeknou. 

"Tak kde bychom začali?" řekl myslím Ryan. 

"Nejspíš u toho proč mě unesli?" zeptala jsem se. 

"Dobře" odsouhlasili. "Tak unesli tě kvůli Justinovi, kvůli jejich nevyřízeným účtům a kdo tě unesl to už asi víš. Taky bychom neměli zapomínat na fakt, že nás zachránil jeden člověk od kterýho by jsme to nejmíň čekali. Asi ani ty bys to nečekala. Zachránil nás tvůj táta." vyprávěl Michael. 

"Cože? Můj táta?!" nevěřila jsem.

"Ano, taky jsem byli překvapeni jako ty. Bez něj by jsme tu už nebyli." Pokračovala Marylin.

"A co Justin?" vypískla jsem. 

Všichni mlčeli a koukali vyděšeně na sebe. 

"Víš.." začala Marylin.

"Co je s ním?!" vykřikla jsem. 

Ano vím skoro po měsící..:D ale odteď už doopravdy budu přidávat jednu kapitolu za týden a když bude čas tak 2 :))

Jinak jako vždycky, Vy už to všichni znáte..napiště mido komentářů, jak se Vám kapitola líbila nebo nelíbila, vaše pocity cokoliv, co Vás prostě napadne :) A jestli chcete klidně klikněte na hvězdičku O:)