Mafia family

Večírek

Je už skoro večer a já snad hodinu zírám do skříně a vybírám, co na sebe. Nejdříve jsem vytáhla jedny šaty, pak druhé a třetí. Všechny naprosto příšerný. Nemám, co na sebe. Začala jsem trochu vyšilovat. A pak jsem si vzpomněla na dvoje, které nikdo nemá vidět. Sáhla jsem hluboko do skříně a vytáhla dvoje koktejlové šaty. První byly celé černé s krajkou a holými zády a druhé měly lososový korzet a černou krátkou sukní. "Odvážná dračice nebo holka s větší úctou?" pomyslela jsem si. Nad svou myšlenkou jsem se musela trochu zasmát. Nakonec jsem sáhla po černých s krajkou a holými zády odnesla si je do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu a umyla si vlasy. Po sprše, co jsem se důkladně osušila ručníkem jsem si vzala černé krajkové prádlo a na to šaty. Musím uznat, že by se šaty daly lehce splést s nějakým tričkem. Vyfénovala jsem si vlasy a nakulmovala, aby byly hezky vlnitý a nezpoutaný. Trochu jsem se namalovala a obula černé lodičky. Doladila jsem to pár šperky a na závěr malou kabelku na mobil.

Přešla jsem k zrcadlu a trochu se mi zatajil dech. Vypadala jsem tak...jinak. Takhle se neoblíkám, ale dneska je příležitost, jak si užít a já ji po dlouhé době využiju. Podívala jsem se na mobil, kde čas ukazoval 19:45 a to bylo upozornění na to, že je čas jít. Potichu jsem se proplížila domem a zabouchla za sebou dveře. Ještě předtím jsem si půjčila klíče od tátovýho Mercedesa a mohla jsem vyjet. Než se někdo probudí a zjistí, že je tátovo auto pryč už budu dávno doma a auto i klíčky na svém místě. 

Na místo jsem dojela do necelý půl hodiny a podle aut a hudby jsem usoudila, že večírek už je v plném proudu. Zaparkovala jsem a vydala se do domu dění. Všude okolo domů byli lidi. Muselo jich tady mít snad 1000 možná ještě víc. Rozhlížela jsem se okolo jestli neuvidím nějakou povědomou tvář ze školy, ale zatím jsem nikoho nepoznávala. 

"Ahoj kočičko" postavil se mi nějaký kluk do cesty. "Kočičko?" opravdu teď řekl kočičko? Teď se mi chtělo hrozně moc smát. Ten kluk byl opravdu namol.

"Ahoj" odpověděla jsem jednoduše a šla dál. Měla jsem, co dělat abych se nezačala smát. 

Holky, co tu byly vypadaly hodně vyzívavě. Výstřihy u pupíku, mini sukně, vysoké podpatky, výrazně namalované, když jsem se nad tím tak zamyslela, vypadají podobně jako já. Akorát si myslím, že já jsem to tak nepřehnala. 

Po chvilce bloudění a procpání se davem jsem se dostala zhruba do středu dění. Bylo tu několik flašek různého alkoholu a spousta kelímků pohazených všude po domě. 

"Dáš si něco k pití?" zeptal se mě nějaký kluk.

"Ehm no" nevěděla jsem, co odpovědět. Byla jsem lehce zaskočená. 

"Jo promiň, já jsem Aaron" přerušil mě ten kluk. Teda Aaron. 

"Cora" řekla jsem a Aaron mi podal ruku. 

"Tak dáš si něco k pití?" zopakoval svou otázku. Nadechla jsem se, že odpovím, když mě někdo chytl ze zadu za ruku a odpověl za mě. 

"Nedá" řekl, tak povědomý hlas. Byl to Justin.

Aaron ihned odešel. Ani se mu nedivím po tom, jak se na něj Justin podíval. Kdyby jeho pohled zabíjel Aaron by byl minimálně na milion kousíčků. 

"No takže" začal Justin a nervozitou se poškrábal na zátylku. Jen jsem koukala a nic neříkala. Vlastně jsem ani nevěděla, co říct. Včera jsme se libali a bylo všechno super jenže dnes ve škole mě totálně ignoroval. 

""Dáš si se mnou něco k pití?" zeptal se po chvilce. 

"Jo dobře. Dám si co ty" odpověděla jsem.

Justin na minutu zmizel, ale hned se vrátil s dvěmi kelímky v rukách. 

"Na" jeden mi podal. Vzala jsem si ho a ihned se napila. V mých ústech se rozlila hořká chuť alkoholu. 

"Co tu vlastně děláš? Myslel jsem, že na party nechodíš" zarýpal si. 

"Sama nevím. Možná hledám odreagování" odpověděla jsem a pokrčila rameny. Justin si mezitím usrkl z kelímku. Justin se ke mně naklonil.

"Jo všiml jsem si, že ti to dneska moc sluší" pošeptal mi do ucha nebo spíš řekl, ale tak abych to slyšela jen já a otřel se rty o mé ucho. Naskočila mi husí kůže. Jen jsem se začervenala. Na slova jsem se neodhodlala. 

"Proč si mě ve škole ignoroval?" z ničeho nic ze mě vypadlo. Začínám se cítí nějak sebevědoměji. 

"Cože?" řekl trochu ironicky. 

"Nedělej, že nevíš" zvýšila jsem hlas. 

"No dobře. Nepotřeboval jsem moc na nás poutat pozornost. Nebo teda spíš na sebe" dodal a ve mě se začínala vřít krev. 

"Prosim? Nejsi ty sobec?!" začala jsem dělat trochu scénu a píchla ho prstem do hrudi. Justin jen na mě koukal a nic neříkal. To mě vytočilo ještě víc. 

"Fajn" řekla jsem spíš tak do vzduchu, otočila se na patě a odkráčela pryč. To je fakt takovej idiot a já mu nalítla. Samým rozčílením jsem omylem do někoho vrazila a vylila na něj zbytek pití, co byl v kelímku. 

"Pro-promiň" začala jsem se omlouvat. Překvapilo mě, kdo se otočil. Byl to Aaron. 

"To jsi ty?" začal se smát. "Kde máš svýho obránce?" zeptal se se smíchem. 

"No sama nevím. Je to vůl" pokusila jsem se o úsměv. 

"To jedině souhlasím" Aaron se začal nekontrolovatelně smát. Jeho smích je tak nakažlivý, že pochytil i mě. 

"Dáme si něco k pití?" zeptala jsem se tentokrát já.

"Jedině suhlasím" odpověděl Aaron a došel pro pití. 

Během malé chvilky jsem měla v sobě jeden kelímek, druhý kelímek, třetí a čtvrtý a poté jsem to přestala počítat.....

Nová kapitola opět po jak dlouhý době:D opět se omlouvám, ale teď se poznají pravý a trpělivý čtenáři, kteří vydrželi čekat a stále čtou :D :) 

Do Vánoc chci přidat ještě jednu kapitolu a 24.12. jako dárek ode mě přidám dvě kapitoly :) tak doufám, že jste rádi a tato kapitola se vám líbila..:)

Pište komentáře i klidně s kritikou a jestli se vám kapitola líbila klikněte na hvězdičku a zanechte mi komentář :')

A pokud někdo chce další kapitolu abych mu věnovala určitě mi napište do komentářů:))