Mafia family

Justin, zachránce?

Cesta do školy mi trvala něco okolo 20 minut. Přišla jsem před školu a viděla, jak se všude sdružují skupinky lidí. Prošla jsem mezi nimi a otevřela vchodové dveře do školy, když v tom do mě někdo vrazil. 

"O-omlouvám se" vykoktal nějaký student z mladšíh ročníku než jsem já. Nad jeho omluvou jsem se musela pousmát. Taky jsem taková byla a ze všeho byla vykulená a když jsem vrazila do někoho staršího, omlouvala jsem se mu asi 20x. 

"V pohodě" mávla jsem rukou a usmála se. Dál jsem to neřešila a vydala se ke své skřínce, kterou jsem měla až na konci chodby. 

Když jsem došla ke skříňce nemohla jsem se k ní dostat přes skupinku nějakých idiotů, kteří stáli v kroužku.

"Dovolíš?!" řekla jsem s ironií v hlase na nějakýho kluka, který mi bránil. Otočil se a zíral na mě. 

"Na co čumíš?" zeptala jsem se ho a byla nepříjemná. Nemám náladu se tu postrkovat s blbcem. 

"Na tebe" prohodil po chvíli a zkousl si spodní ret. 

"Nech si zajít chuť" odmítla jsem. A chtěla ho nějak obejít. Jenže mě chytl za zápěstí a otočil si mě k sobě.

"Pusť mě" vykřikla jsem až se pár kolemjdoucích na náss otočilo. Nadechl se a chtěl něco říct, ale někdo ho zastavil. 

"Ryane, uklidni se a pusť ji" zařval tak povědomý hlas. Justin se vynorřil z klučičího kroužku a trochu strčil do toho idiota. Teda vlastně Rayna. Rayen jako na povel poslechl a pustil mě. Ihned jsem se chytla za zápěstí a masírovala si ho od bolesti. 

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Justin svým medovým hlasem a stál těsně předemnou. Já na něj jen zírala a neměla slov. Chytl mě za ruku a prohlížel si Rayenův stisk, který byl na mé ruce ještě znát. Pod jeho dotykem jsem měla pocit, že se roztékám.  

"Bolí to?" zeptal se znovu a zamával mi rukou před obličejem, aby mě probudil z jakéhosi tranzu. 

"Jo-teda-vlastně-ne" koktala jsem. Tak teď jsem ponížena a on si už o mě neopře ani kolo. Teda ne, že by si ho teď opřel. Zase něco melu. 

"Jsem v pohodě a už to ani nebolí" řekla jsem a tentokrát jsem ani nekoktala. Jsem na sebe pyšná. 

"Dobře, to jsem rád" prohodil a usmál se na mě svým dokonale bílým úsměvem. Na slova jsem se nezmohla, tak jsem se jen usmívala. 

"Uvidíme se odpoledne" řekl a zmizel v davu a celá skupinka za ním.  Jen jsem nehybně stála a celé si to přehrávala v hlavě. Jak jsem se nemohla dostat ke skříče, jak mě Rayen chytl za ruku a pak ta nejlepší část. Jak se mě Justin zastal. 

Přešla jsem ke skříňce a odemkla ji a poté vyndala učebnice, co budu potřebovat. Ještě jsem se rozhodla, že se dojdu na záchod upravit. 

Došla jsem na záchody a přešla k umyvadlům a zrcadlu. Učebnice jsem odložila vedle umyvadla a chvilku jen tak na sebe koukala do zrcadla. Usmívala jsem se jako debil. A to doslova. Najednou mám hrozně moc dobrou náladu. Při vzpomínce na to, že před chvilkou jsem mluvila s Justinem a že odpoledne přijde k nám se mi ruší všechny plány na odpoledne. Měla jsem jít nakupovat, ale to samozřejmě se ruší. Mé přemýšlení vyrušil zvonek, který hlašoval, že právě začala hodina. Popadla jsem učebnice a vydala se směr třída.

Celý den probíhal celkem nudně. Jen jsem psala test z matiky, který jsem totálně zmrvila. Hned po škole jsem šla domů a budu tajně čekat na Justina. Já vím, zní to úchylně, ale je to tak. Tohle je asi jediná moje radost ze života.