Mafia family

Kde to jsem?

Probudila mě ostrá bolest hlavy a to, že jsem se nemohla pohnout. Pomalu jsem otevírala oči, ale všude byla tma. Měla jsem něco na hlavě a proto jsem nic neviděla. Seděla jsem myslím, že na židli a ruce jsem měla něčím svázané, protože to neskutečně bolelo. Z mého přemyšlení mě vytrhl zvuk, jako kdyby někdo otevřel dveře. Pořádně zrezavělé dveře. Slyšela jsem kroky směřující ke mně a pak mi někdo sundal to, co jsem měla na hlavě. Pokusila jsem se otevřít oči, ale ostrré světlo mi to neumožnilo. Musela jsem párkrát zamrkat, aby si mé oči zvykly.  

"Tak co, krásko" řekl nějaký neznámý hlas. 

Teprve jsem si zvykla na to ostré světlo a zadívala se tomu muži do tváře. Byl to nějaký cizinec. Měl černé vlasy i oči a jeho pleť byla snědá. Jeho obličej vlastnil několik jizev a nejvíce mě zaujala ta u obočí. Ta byla asi i nejvýraznější.

"Kdo-kdo jsi?" zeptala jsem se po chvilce vystrašeně.  

"Ty si nepamatuješ?" řekl s mírným úšklebkem.

"Ne" odvětila jsem. 

"Byla jsi ještě tak maličká" chtěl mě pohladit po tváři, ale já uhla. Vrhl na mě takový pohled, že jsem se začínala už fakt bát. 

"Takže abych ti připomněl, jsem Thomas" změnil svůj tón hlasu na opovržující. Začala jsem přemýšlet jaký Thomas. 

"Ty si ještě furt nevzpomínáš?" měl nadzvedlé obočí.

"Ne?" nechápavě jsem odpověděla. 

"Když si byla malá často jsem k vám jezdil. Mám ještě pokračovat?" začal vysvětlovat. 

Mě to pomalu všechno začalo docházet a začala jsem si vzpomínat. Byl u nás každý víkend. Vždycky s tátou zalezli do jeho pracovny a byli tam hodiny. Nikdy mě tam nechtěli pustit, prý řešili něco důležitého. Ale teď už vím moc dobře, co řešili. Mafiánství. 

"Ne, už vím" odvětila jsem. 

"To jsem rád" zasmál se. 

"Co tu vůbec dělám?" pokusila jsem se trochu vyvlíknout z provazů, který mám omotaný kolem rukou, ale spíš to ještě víc zabolelo. 

"Já vím, určitě se na mě zlobíš, ale je to nutný." mrkl na mě. 

"Cože?" nechápala jsem. 

"Prostě potřebuju dostat Biebra. A ty si jeho slabina." vysvětlil mi.

"No to těžko. Jak můžu být jeho slabina když mezi námi nic není, hm?" byla jsem zvědavá, co odpoví. 

"Ale prosimtě, tyhle řeči si nech pro někoho jinýho"řekl a já na reakci jen pozvedla obočí. Thomas mrkl na nějakýho chlápka a ten z bundy vytáhl obálku a donesl ji k Thomasovi. Thomas si obálku vzal a vytáhl její obsah. 

"Tak sleduj" řekl mi Thomas a ukázal mi první fotku a pak další a další. Byla jsem tam já s Justinem ve škole, když mi Justinův kámoš chytl za zápěstí a Justin se mě zastal. Pak taky fotky ze školy, kde jsme spolu na chodbě. A ta poslední mě zarazila nejvíc. Byla jsem tam já, jak se líbám s Justinem na pláži. 

"Ty mě sleduješ?!" vykřikla jsem. 

"Tebe ne, to jeho." usmíval se. "Jste spolu opravdu sladcí" dodal a začal se smát. 

"Hajzle" zakřičela jsem. 

"Ale no tak. Já nejsem ten, kdo tě opil a přivedl. I když jsem mu to nařídil" ušklíbl se. 

"Aaron." šeptla jsem. 

"Chytrá holka" tleskl. 

"Aarone?!" zavolal. Aaron se ihned objevil ve dveřích v rohu místnosti. "Ty se nechceš věnovat svojí návštěvě?!" dodal Thomas. Aaron přišel blíž k nám a mě se do očí začaly nahrnovat slzy. Naše oči se střetly a on ihned uhnul pohledem. 

"Copak ztratil si slova?" zachechtal se Thomas. 

"Ne" šeptl Aaron. 

"Tak já vás tu nechám chvilku o samotě" řekl Thomas a odešel.

"Coro, mě je to strašně líto, co jsem udělal, ale musel jsem." začal. Já jsem neměla slov. Absolutně jsem nevěděla co mám říct. 

"Kdybych tě neopil a nepřivedl jsem, Thomas by mě zabil, chápeš?" položil mi otázku. 

"Ne, to fakt nechápu. Byl si tak milý a sympatický. Ale teď tě nechci vidět!" poslední větu jsem  vykřikla. Aaron jen sklopil hlavu a ve dveřích se opět objevil Thomas. 

"Je čas zavolat Biebrovi, kvůli němu tady jseš" prohodil Thomas. "Jestli nám to zvedne. Nedivil bych se kdyby ještě spal po tom, co se tak ožral" doplnil. Nic jsem neodpovídala. Thomas vyndal z kapsy mobil a vytočil číslo a dal to na hlasitý odposlech. Chvíli to nebral, ale pak jsem uslyšela jeho hlas. 

"Prosim?" ozval se Justin. 

"Zdravim Biebre" řekl Thomas. 

"Kdo volá?!" zeptal se absolutně bez emocí Justin. 

"My se ještě neznáme, ale poznáme. Jsem Thomas, určitě jsi už o mě slyšel. Někdo by s tebou chtěl mluvit" Thomas dal ke mně blíž mobil, abych něco řekla. 

"Justine?" šeptla jsem. 

"Cor?! Jsi to ty?!" vykřikl vyděšeně Justin. 

"Jo" začala jsem vzlykat. 

"Neboj, já pro tebe přijedu!" začal mě přesvědčovat, ale v hlase jsem slyšela, že je vyděšený. 

"Thomasi, jestli jí něco uděláš" začal. 

"Tak co?" rozesmál se Thomas. 

"Zabiju tě. Ale pomalým způsobem, aby tě to hodně bolelo" odpověděl.

"Nepřehánej. A teď mě dobře poslouchej. Za 2 hodiny za městem, ty učitě víš kde. A radim ti dobře, buď tam všas, jinak se tvý krásce něco stane." vyhrožoval Thomas a zavěsil. 

"Tak krásko, musíme se připravit a ty obzvlášť" řekl a přišel ke mně. Rozpřáhl se a vrazil mi pěstí. Jen jsem upadla do říše spánku.....

Kapitola po fakt krátký době :D doufám, že jste si ji užili a líbila se vám :) vše, co vás napadne mi napište do komentářů a jestli se vám kapitola libila klikněte na hvězdičku.. :') 

Do Vánoc už asi kapitola nebude, uvidíme jak budu stíhat, ale jak jsem slíbila 24.12. přidám 2 kapitoly! :)