Mafia family

"Cor? "

"Co je s ním?!" vykřikla jsem.

"Neboj se, žije." začal Michael. "Ale není na tom úplně nejlíp" doplnila ho Marilyn. 

"A kde je? Chci ho vidět!" panikařila jsem a do očí se mi hrnuly slzy. 

"Coro, uklidni se" přišla ke mně Marilyn.  "Je tady v domě" doplnila.

"A-a kde?!" byla jsem ze všeho nervózní. Nechtějí mi nic říct. 

"Nejdřív se musíš uklidnit" mluvil teď ke mně Michael. Ryan ani nic neříkal jen nás sledoval. To mě celkem rozčilovalo. 

"Dobře, dobře. A co mu teda je?" zeptala jsem se. 

"Postřelili ho . Na boku ho kulka nezasáhla, ale dalo by se říct škrábla. A do ruky se strefili. Ale kulku jsem vyndal a vše zašil a ošetřil, takže je mimo ohrožení života. Mělo by se to zahojit." promluvil konečně Ryan. 

"A to nepotřeboval do nemocnice?" byla jsem z toho zmatená. Jaktože to Ryan zvládnul tady a nevím, nechápala jsem to. 

"Ryan dřív pracoval jako doktor v ohrožených oblastech, kde klidně operoval uprostřed boje. Takže je na takové situace zvyklý." vystvětlila Marilyn. 

"Aha a můžu Justina už vidět?" byla jsem už dost nedočkavá. Jak bude vůbec vypadat? Myšlenky jsem zahnala a čekala na odpověď.

"Klidně ted" kývl Michael. 

Michael se zvedl a někam šel a já se vydala za ním. Prošli jsme okolo pokoje, kde jsem spala a zastavili se u druhých dveří od mých. 

"Coro, Justin nevypadá úplně tak, jak ho znáš. Tak se..nelekni. Navíc má v sobě různá sedativa, takže spí a ještě nějakou chvilku bude " poučil mě Michael, ale já měla v hlavě už jen to, jak Justina uvidím. 

Kývla jsem hlavou a pomalu vzala za kliku. Vykoukla jsem zpoza dveří a očima hledala jen jednu osobu. 

Mé oči se zastavili na posteli, na které ležel Justin. Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Spal. Pomalým krokem jsem se k němu vydala a skoro jsem neviděla, protože mé oči byly zamlžené od slz.  

Přisedla jsem si k němu na postel a sledovala očima jeho tvář. Byla plná podlitin a jeho dech byl pomalý, ale pravidelný. Jeho levá ruka byla v oblasti ramene obvázána. Vzala jsem jeho ruku do mých a hladila ji. Byla studená jako led.  Po tvářích mi tekly slzy. Můj pláč se začínal měnit v hysterický a já si připadala naprosto bezmocně. 

Po chvilce jsem byla natolik vyčerpaná, že už jsem nemohla ani brečet. Mé oči byly opuchlé a unavené, že jsem je sotva udržela otevřené. Rozhodla jsem se položit si na chvilku hlavu na kousek postele, ale únava mě přemohla a já usnula.

Probudila jsem se a cítila jsem se už vice odpočatě. Připadalo mi jako kdybych tu prospala celou noc. Všimla jsem si hodin, které byly na nočním stolku. Ukazovaly 8:58 , což znamená, že jsem tu opravdu prospala celou noc. 

Rozhodla jsem se, že tady u Justina ztrávím všechen čas dokud se neprobudí. Jen si zajdu pro něco malýho do kuchyně na snídani. Pomalu jsem se zvedala a šla ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale najednou jsem něco uslyšela. 

"Cor?" zamrmlal Justin. Otočila jsem se za hlasem a uviděla jsem, jak pomalu hýbe prsty. Rozeběhla jsem se k posteli. 

"Ano?" chytla jsem Justina za ruku a opět začala brečet. Ale teď už radostí. 

"Cor" otevřel oči a slza se mu také vykutálela z oka. 

"Ano, jsem u tebe" kývala jsem a nedokázala ty slzy zastavit. 

"Bál jsem se o tebe" zachaptěl a polkl. 

"Já vím, ale teď už jsem v pořádku. My oba jsme v pořádku. Teď už všechno bude v pořádku." přesvědčovala jsem nás. 

"Miluju tě" řekl, spíš ještě zachraptěl a stiskl mi ruku. 

"Taky tě miluju" odpověděla jsem a dala mu letmý polibek na rty. 

Jestli se Vám kapitola líbila, tak kliněte na hvezdičku a klidně zanechte komentář. :)) Další kapitola bude někdy během týdne :)