Euralia - The White Wolf

Kapitola 8 - Za humny se blýská

Pořád mě z toho mrazilo v zádech, i když už to byl týden, co nám to Ellise řekla. Při pohledu na ty lidi... Každý z těchto vlků někoho zabil, zmasakroval, nebo něco ukradl, plánoval atentát. Nebo minimálně jeho rodiče takoví byli. A já, Euralia, se tu s nimi teď plížím v trávě a sleduji, jak páchají další násilí. Tentokrát na našem obědě. Na nevinných kopytnících, na které se mi však začaly sbíhat sliny. A to jsem jednu dobu uvažovala, že se stanu vegetariánkou...

První lov byl docela katastrofa. Stádo jsme vyplašili příliš brzy a zdálo se, že budeme o hladu. Bylo jen štěstí, že hodně nasněžilo a srnám se bořila kopýtka do sněhu, zatímco my jsme byli velcí a rychlejší než obyčejní vlci. Navíc nás bylo podstatně víc, takže se nakonec lov zdařil, ale měli jsme kázání od mladšího alfy, který se už oficiálně stal jediným alfou. Starý šel do 'důchodu'.

Po vydatném obědě - ani byste neřekli, jak je syrové maso dobré - jsme šli konečně objevit naši magii. Když se vlk starší deseti let poprvé promění, vždy musí mít nějakou vrozenou magii. Zatímco vlk mladší deseti let, který se již proměnil magii objeví až po dosáhnutí deseti. Už jsem jako encyklopedie, ušklíbla jsem se na vlastní účet.

Došli jsme do lesa, na to samé místo, kde jsme dopoledne bojovali, akorát teď tam byly čtyři dřevěné mísy. V jedné byl asi plevel i s kořeny a hlínou – země, v další žhavé uhlíky – oheň, pak voda, a na konci byla bílá mísa plná... ničeho. Když jsem ji uviděla, dostala jsem nevysvětlitelnou chuť se smát, ale držela jsem to statečně uvnitř. Ta mísa samozřejmě značila vzduch, ale mě to přišlo z nějakého důvodu vtipné. Nebylo však vhodné se smát v téhle vážné situaci. Byl tu ten Dagar, který se stal něčím jako naším hlídačem, spolu s mladým alfou a jeho otcem. Pak jsem tu stála já Ellise, Kieran a ještě pár lidí, které jsem neznala.

Když jsem se konečně uklidnila a nepociťovala žádnou potřebu vyprsknout smíchy, Kieran zrovna začínal s vybíráním. Zajímalo mě, jak to jako bude probíhat, čekala jsem něco, jako magický obřad, ale nic z toho se nedělo. Prostě šel k té míse, ke které ho to prý táhlo, jak říkal. Došel k uhlíkům, na kterých po chvilce zatančilo pár plamínků, které začaly nabírat na síle. Jeho živlem se tedy stal oheň.

K miskám jsem teď přistoupila já a... nevěděla jsem, jakou vybrat. Už na začátku nám vysvětlili, že vlk obyčejně ovládá jen jeden živel. Mě ale na všech přišlo něco fascinujícího. Z toho se mi nejvíce zamlouval asi vzduch a voda. Nepříjemně jsem se ošila a zvažovala, co bych měla říct.

„Ellise, je možné že mě to táhne k více miskám?" zeptala jsem se nesměle a tiše, protože tam stála spousta lidí. Lidí, kterým jsem nevěřila. Z nějakého důvodu jsem nechtěla, aby můj dotaz slyšeli. Z jejich pohledů mě občas mrazilo v zádech. Jsou to vyhnanci, připomněla jsem si. Ellise se zamračila.

„Jak k vícero miskám? Vyber tu, u které cítíš pouto nejsilněji. Nelze, aby vlk ovládal víc jak jednu magii, ne?" zeptala se s otázkou v očích a pohlédla na starého alfu. Ten se jen zadumaně díval do země a nad něčím přemýšlel. Nejspíš nehodlal odpovědět.

„Ale já... uhm," ošila jsem se znovu, mírně podrážděně a vystresovaně. Zase se mi něco nedařilo dělat podle norem. Musela jsem prostě vyčuhovat z davu a něčím se lišit. Svou neschopností.

„Tak hele, jestli si teď nechceš vybírat magii, stačí říct, ale idioty z nás nedělej. Není možné, aby tě to táhlo ke všem živlům. Vlci ovládají vždy jen jeden, tečka, konec," přidal se k debatě Dagar. Neměl mě rád, a ani já jeho. Holt naše první setkání nedopadlo zrovna nejlépe a to mělo dopad i na následné chování.

„Lio, jestli si nejsi jistá, nemusíš to podstupovat dnes. Stačí, když to necháme na později, ano?" zeptal se Kieran opatrně.

„Ne, vybere si hned. A ať přestane dělat neschopnou, unavuje mě to," odpověděl stroze alfa.

„Ale-" chtěla jsem se bránit, něco namítnout.

„Žádné ale! Vybereš si hned! Nebo snad chceš, aby se tvé rodině něco stalo?" zavrčel výhružně. I mně se v tuhle chvíli zatmělo před očima. Unavovalo mě všechno poslušně tolerovat. Nebyla jsem žádný hadr, se kterým by si ostatní mohli utírat zadky.

Racionální část mého já ustoupila někam hluboko do pozadí, místo toho ji nahradila obrovská vlna vzteku a odvahy bojovat. Jakkoli nebezpečné a hloupé to teď bylo. Já, sama s Kieranem v obklíčení celé smečky plné vyvrhelů, co měli na rukou cizí krev. Normálně smýšlejícímu člověku by hned došlo, kdo tu má navrch. Ale já byla ochotná podstoupit ten risk, jestli to mělo znamenat, že budu volná.

Ani jsem nevnímala, jak se kolem mě začíná zvedat vítr a obloha se zatahuje. Vyrušilo mě až když oblohu proťal blesk, který následoval obrovský hrom. Tohle ale nedělám já! vyplašila jsem se. Ten slabý větřík možná. Ze začátku. Cítila jsem, že k tomuhle elementu mám jisté předpoklady. To samé jsem ale cítila i s dešťovými kapkami, které na nás začaly dopadat.

Všichni na mě koukali se zděšením a nedůvěřivostí, takže jsem rychle dala ruce nad hlavu v obranném gestu. Zaplašila jsem i všechny myšlenky na vzpouru a útočení na alfu. Na co jsi myslela?

„To nejsem já!" ohradila jsem se hlasitě, když se starý alfa chystal něco říct. Než ale stačil vypustit, byť jen jedno falešné obvinění, že lžu, přerušil ho výkřik.

Krátce na to se začaly přidávat další. Byly plné strachu a bezmoci, tu a tam se ozval i bojový pokřik. A šlo to směrem od osady. Něco se dělo, a bylo to horší, než má neovladatelná vzteklost, protože něco k nám doletělo a odrazilo se to od stromu k mým nohám. Zděšením jsem zavřeštěla. Ostatní po sobě překvapeně koukali a všimla jsem si, že alfa se někam vypařil. Byla to něčí useknutá hlava.

***    ***    ***

Tak. Krátká, ale zato záživná, ne? Slibovaný 'velký' zvrat je tady, odteď už děj pofrčí jak na horské dráze :D. Co na to říkáte?

Tess <3