Zákon silnějšího

1. kapitola

V New Yorku nás přivítal sám Iron Man.

„Anthony Stark, vítejte v Avengers Tower!"

„Já vím, kdo jste, pane Starku," vytrhla jsem mu ruku ze sevření a rozhlédla se kolem.

„Ano, samozřejmě, každý ví, kdo jsem. A já vím, kdo jsi ty. Lokiho hlídací pes," usmál se na mě škodolibě, tuhle hru můžou hrát dva.

„Jo, to budu já," povzdychla jsem si a podívala se na Lokiho za mnou, kterému zrovna odstraňovali pouta.

„Čekal bych někoho nadšenějšího, podle složky, kterou jsem o tobě četl, jsi fanynka," podotkl Tony a přešel k baru s pitím, „skotskou?"

„Vodku s džusem, prosím. A ano, fanynka jsem byla, dokud tohle všechno nezačalo být až moc skutečné," položila jsem příruční tašku na gauč a sedla si.

„Jsi vůbec zletilá na to pít?" ozval se bůh neplechy, když mi Stark podával sklenici pití.

„Vím, že vypadám mladší, ale až tak zase ne," odsekla jsem a vypila to na ex.

„Koukám, že budu mít v pití konkurenci," poznamenal Stark a šel mi nalít druhou rundu.

Co mě na celém dni potěšilo nejvíc, tak to, že nebudu muset s Lokim spát v jedné místnosti. Bohatě mi těch několik nocí s jeho skučením stačilo. U mě doma spal totiž na spacáku a dekách na zemi. Tady aspoň máme každý svůj pokoj, sice hned vedle sebe, ale mezi námi je zeď a aspoň v noci budu mít jaké také soukromí.

„Jarvisi?"

„Ano, slečno Allasso?" ozvala se umělá inteligence. Říkat mi paní jsem mu zakázala hned při první konverzaci.

„Je Loki ve svém pokoji?" schovala jsem prázdnou sportovní tašku na spodek skříně a poslední komínek oblečení uložila na své místo.

„Pan Laufeyson je momentálně s panem Starkem a Rogersem ve velkém obýváku, slečno."

„Dík." Takže už se přidal i Kapitán Amerika. Jak sladké, sejdou se tady všichni hrdinové a budou se na mě chodit dívat jako do ZOO. Jupí.

Prošla jsem chodbou k výtahu a vyjela do místnosti, kde posledně Hulk Lokiho rozsekal, a já před několika hodinami vypila pár vodek s džusem. Ne, nebyla jsem opilá, Stark zas tak štědrý nebyl.

Svého svěřence jsem našla sedět na gauči, zatímco si Stark naléval u baru pití. Ještě pořád.

„Taky jsi na mě mohl počkat, jak tě mám hlídat, když se pořád touláš mimo můj radar, hm?" založila jsem si ruce hned ve dveřích.

„Dobrý den madam, jmenuji se Steve Ro..."

„Já vím kdo ..."

„Ona ví, kdo jsi, kapitáne," podotkl Tony na pokus Kapitána Ameriky o představení.

„Aha," pípl první hrdina.

„Říkej mi Allassa," potřásla jsem si s ním rukou a šla si sednout vedle Lokiho.

„Vodku?" zeptal se mě Stark a já zavrtěla hlavou.

„Ne, díky, ta odpoledne mi stačila. Spíše by mě zajímalo, kde najdu něco k jídlu, celý den jsem nejedla," poukázala jsem na fakt, že jsem byla vyhladovělá a určitě jsem nebyla sama, Loki taky nic nejedl přinejmenším od oběda. Stark slíbil, že nám Jarvis něco objedná, protože Pepper ještě nebyla nakupovat, když tam budeme v takovém počtu. Vzpomněla jsem si na vlastní nákup, který mi Fury nechal doma. Doufám, že se bába s dědou o jídlo postarají stejně jako o zvěřinec, co jsem zanechala v mém bytě. Zamručela jsem, už teď se mi stýskalo. Loki se na mě podíval a já se pousmála a pokrčila rameny. Protočil očima a já se uchechtla.

Po tom, co dorazila čína a já ji snědla, jsem hlídání Lokiho nechala na chlapech a šla si lehnout, přece jen jsem toho měla plné kecky za celý den i s časovým posunem.

Následující ráno mě z postele vytáhl děsný rámus pravděpodobně spuštěným Starkem. Nevím odkud, asi z nějakých zabudovaných reproduktorů, kterých jsem si nevšimla, na mě hulákala muzika na styl AC/DC.

„No to si ze mě dělají snad prdel, osm hodin ráno," nadávala jsem a třískala pěstí do peřiny. Zaklepání jsem neslyšela, a proto mě docela překvapil Loki, který se opíral o rám dveří, ruce založené na hrudi, na tváři výraz, který zcela vystihoval i moji náladu po probuzení.

„Řekni mi, že tě to vzbudilo taky, že v tom nejsem sama," podívala jsem se na něj.

„Myslíš, že bych tady jinak stál?" pozvedl obočí a já protočila očima.

„Dej mi pět minut, obleču se, proletím koupelnou a půjdeme na snídani, možná se nám i podaří přizabít toho magora, co zbuntoval ten budíček," vykázala jsem boha z pokoje a šla do koupelny.

Seděla jsem v jídelně, cpala do sebe cereálie s mlíkem a po očku sledovala Clinta sedícího naproti mně. Přivítal mě v kuchyni s tím, že Furyho zajímá, jak jsem se aklimatizovala. Furyho zajímá, to určitě. Špehovat ho poslal, to je jasné. Což mně nevadí, Clinta jsem měla vždy ráda.

„Takže, co budeme dneska dělat?" podívala jsem se na Lokiho sedícího vedle mě, který se v misce s jídlem nimral jak dítě.

„Mám nějakou práci v laboratoři, takže budu rád, když se tady s muflonem zabavíte sami a nic u toho nezdemolujete," odpověděl mi Tony zpoza kuchyňského pultu, kde chroupal sendvič. Proč mám já cereálie a on sendvič?

„Muflonem," podívala jsem se smíchem na Lokiho. Škoda, že nemůže používat magii, ráda bych viděla tu jeho skvělou helmu, díky které získal tu přezdívku.

„Náramně vtipné," zamračil se na mě.

„Že jo. Úplně k popukání. Nicméně to neřeší moji prvotní otázku."

Na to mi neodpověděl už nikdo. To, že mám na Lokiho dohlížet, doufám neznamená, že nám musím vymýšlet program na každý den. Nebo jo?

„Hele, Starku, taková technická," napadla mě spásná myšlenka. Tony se na mě podíval a já se zazubila, „máš tady někde v tom mrakodrapu bazén?"