V tu chvíli se rozletěly dveře, třísky prolétly kolem mě a v nově otevřeném prostoru jsem zahlédla známou tvář a taky mi na prsa mířil šíp.
„Hawkeye," vydechla jsem úlevou. Skutečně naproti mně stál Clint Barton, který ale nevypadal vůbec potěšeně a zaměřil luk s šípem na Lokiho.
„Ani se nehni, jinak neručím za to, že si z tebe neudělám jehelníček," lučištník viditelně dobrou náladou neoplýval.
Udělala jsem krok ke Clintovi a rázem se hrot šípu nasměroval na mě.
„Clinte?" Do dveří se tlačili další agenti a začali místnost zabezpečovat.
„Kleknout a ruce za hlavu."
„Začátek té věty spíše pasuje na mě," ohradil se Loki a Clint vypustil šíp z tětivy. Zasáhl stěnu v blízkosti Lokiho hlavy.
„Řekl jsem kleknout. Příště to bude mezi oči." Loki nedobrovolně padl na kolena, „Allasso, ty taky."
„Proč já?" nechápala jsem, ale nechtěla jsem Clinta víc provokovat. Klesla jsem na zem a ruce si dala za hlavu.
„Spoutejte je," přikázal a mě klesla brada. Je? Jako i mě? Proč? Co jsem vyvedla, krom faktu, že jsem je nasměrovala sem?
„Tohle musí být nějaký omyl, ne?" vstala jsem, když mi jeden z agentů nasazoval pouta na zápěstí za zády.
„Žádný omyl. Loki, znovu jsem se kvůli vám musel dopustit velmi zoufalých činů," vešel do místnosti Fury s pistolí v ruce.
„Není všem dnům konec, Fury. Část mojí pomsty se vztahuje speciálně na vás a vaše zacházení se mnou."
„Dejte mu někdo roubík, nechci poslouchat ty jeho diktátorské řeči. A teď na druhou stranu," Fury se otočil směrem ke mně, „napojit se na zašifrovanou stránku bylo skutečně chytré. V tu dobu jsme už ale věděli Vaši přibližnou polohu."
„Jak?" zajímala jsem se.
„Objevili jsme mezi sebou agenta z TERRORu a řádně ho vyslechli. Ke konci zpíval jako ptáček."
„Můžu vědět, proč jsem spoutaná?"
„Proč jste nás nekontaktovala dřív?"
„Kdybych měla jak, tak to udělám, ale hlídali mě jako oko v hlavě," podívala jsem se na jednookého černocha, „asi blbé přirovnání."
„Tys jim udala naši polohu? Zradilas mě?" zapojil se do debaty Loki. Otočila jsem se na něj, jak mi to jen stisk agenta na rameni dovoloval.
„Jak bych jim mohla udat polohu, když sama nevím, kde jsem. Jeden večer jsem na stole našla tablet s připojením na internet a nechala S.H.I.E.L.D.u zprávu na webu. Doufala jsem, že jejich hackeři nás najdou podle IP adresy nebo tak nějak," hájila jsem se.
„Takže jsi mě zradila. Po tom všem, co jsem pro tebe udělal!" Loki začínal zvyšovat hlas.
„Co jsi pro mě udělal Loki? Nechal jsi mě unést, držel mě zavřenou v domě, bůh ví kde, bez možnosti jakéhokoli kontaktu s okolním světem, a ještě mě málem zapojil do teroristické skupiny! Nediv se, že jsem hledala cestu, jak z toho ven," otočila jsem se zpátky na Furyho: „a taky chci vědět, proč jsem spoutaná? Nepatřím k žádné pošahané skupině teroristů a ani jsem neotočila stranu!"
„Oba budete převezeni společně na Helicarrier a tam se rozhodne, co s vámi," oznámil nám Fury, a pokynul agentům, aby nás vyvedli ven. Abych toho neměla náhodou za jeden den málo, Loki mě celou cestu probodával vražedným pohledem. Dneska skutečně není můj den.
ČTEŠ
Zákon silnějšího
FanfictionMůj příběh s Avengers začíná roku 2013, kdy mi tehdy u dveří mé garsonky zazvonil Fury a hodil mi na krk boha lží, Lokiho. Najednou se všechno stalo až moc skutečné. Láhev vodky a pět litrů pomerančového džusu na tohle stačit nebude. Jo a jde po nás...