Zákon silnějšího

7.kapitola

Během dne mi vždy nějaký voják ještě dvakrát donesl jídlo a jednou dva obrovské kufry plné oblečení, ze kterých jsem si měla vybrat něco, co by mi sedělo. Našla jsem tam spoustu hezkých věcí, které mi padly, zbytek jsem poskládala zpátky a kufry nechala stát na chodbě před pokojem. Však on je někdo odnese.

Večeřela jsem na terase ovocný salát, oblečená do lehkého tílka a džínových kraťásků a vychutnávala si slábnoucího sluníčka. Museli jsme být někde hodně daleko od New Yorku, protože venku bylo celý den horko, ne zima a sníh jako tam. Nikdy jsem nebyla na zeměpis ta nejlepší, ale bylo mi jasné, že budeme někde pod rovníkem, nebo jak se ta čára na mapách jmenuje.

Kdyby nebyla celá tato situace taková, jaká byla, tak bych to mohla brát i jako hezkou dovolenou.

Dveře do pokoje i na terasu jsem nechala otevřené, a proto se Loki neobtěžoval klepáním. S tím svým v poslední době věčně přítomným úsměvem si to napochodoval ven a opřel se o zábradlí nedaleko mě. Odložila jsem vidličku a spojila ruce na klíně.

„To je dost, že se ukážeš," promluvila jsem jako první.

„Mám teď toho hodně na starosti."

„Ano, příprava na světovládu musí být hrozně vyčerpávající, máš vůbec čas na to jít na záchod?" sarkasmus a ironie ze mě jenom sršely.

„Ujišťuji tě, že je o mě a v neposlední řadě i o tebe, velmi dobře postaráno. Chutná ti místní kuchyně? Na večeři jsem měl velmi dobré jídlo."

„Loki, přijde mi, že docela blábolíš. Skutečně se chceš se mnou bavit o ubytovacích podmínkách a jídle?"

„Myslel jsem, že ti chybí moje přítomnost," lišácky se na mě usmál. Skutečně se začínám pod tím pohledem červenat?
„Chybí. Taky mi chybí Starkova vodka s džusem a já ti nevím, občas nějaký štěkot od Furyho," zadívala jsem se stranou na stromy rostoucí u pláže.

„Obávám se, že se budeš muset obejít jenom se mnou. Nějaký alkohol dokážu také zařídit, ale Furyho si sem z pochopitelných důvodů zvát nebudu," dal mi menší ledovou sprchu.

„Víš, Loki, možná by bylo lepší, kdybys za mnou ani ty nechodil. Nějak mi na náladě nepřidáváš a já ještě začnu mít deprese," vstala jsem a opřela se o zábradlí vedle něho.

„Mám takový pocit, že bys časem za mnou stejně přilezla. Nejsi zase takový samotář, to jsem poznal ve věži. Pokud budeš hodná, můžeš být po mém boku neustále, ale..." významně zvedl ruku a zamířil na mě ukazovákem, „jak říkám, musíš být hodná."

„To zní strašně," povzdychla jsem si a otočila se směrem k němu. Byl u mě dost blízko na to, aby se naše boty dotýkaly.

„Taky můžeš zůstat zavřená v ložnici po zbytek dní." Tahle varianta se mi vůbec nelíbila.

„Dobře, vyhrál jsi. Budu hodná, nejhodnější. A teď otázka," zaklonila jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Prosím, ptej se," teatrálně rozhodil rukama.

„Jak dlouho máš zpátky magii?"

Úsměv se mu ještě roztáhl a oči zajiskřily.

„Co mě prozradilo?"

„To oblečení. Taky jsem si všimla, že jsi mnohem jistější než ve věži. Tak jak dlouho?" vyzvídala jsem.

„Několik hodin po příchodu do tohoto domu jsem začal cítit drobné návaly magie. Nemám ji zdaleka tolik, kolik bych chtěl, ale i to málo stačí k jednoduchým kouzlům. Nikdy bych neřekl, že jsi tak všímavá, Allasso."