Zákon silnějšího

20. kapitola

Utíkala jsem zmrzlou plání Jotunheimu a za mnou se hnal Jotunský domácí mazlíček. Prostě mě honila nějaká hnusná potvora. Lokiho nebylo nikde vidět, zašil se hned po tom, co jsme se domluvili na naší záchraně. Doufám, že ho Thanos nenajde dřív, než bude připravený. Do té doby bude veškerá jeho pozornost na mně. To, aby bůh lsti mohl načerpat dostatek síly k tomu, aby ho vytlačil ze své mysli. Jako začátek dobrý. Pokud nepočítám častou výměnu krajiny a situací kolem mě.

Rozhodně lépe se o tom mluví, než dělá. Lokiho mysl je skutečně velmi nepříjemné místo, pokud to chcete z mé stránky. Zvlášť, když je napůl ovládaná šíleným titánem.

Doběhla jsem k nějaké stavbě, za kterou jsem se pohotově schovala a počkala, až ta potvora proběhne kolem. Moc inteligence nepobrala, utíkala dál, zatímco já vykukovala zpoza rohu a úlevně si vydechla.

„Tohle mi můj drahý Loki ještě hodně vykompenzuje," mručela jsem, když jsem se svezla na zadek s hlavou mezi koleny.

Je pravda, že jsem moc nevěřila tomu, že se dokáže Thanosovi schovat. Co jsem pochopila, tak ta tekutina, kterou ho napadli, měla umožnit Thanosovi vstup do jeho mysle. Bum bác, tak se stalo. Asi nikdo nepočítal s tím, že se tady objevím i já. Záchrana číslo jedna. Naprosto k ničemu, pokud chcete můj názor. Zatím jsem se jenom nechala najít, mučit, honit a absolutně jsem ničemu nepomohla. Z mého osobitého pohledu aspoň. Loki se vzpamatoval ale natolik, aby se mohl ukrýt někde u sebe tak, že ho Thanos nenašel. Nebo neměl čas na jeho hledání, zatím mu stačilo mi měnit situace a posílat za mnou různé potvory, které mě sice nezabili, ale vlastní střeva jsem v posledních několika hodinách viděla přinejmenším tucetkrát. Thanos měl hodně blbou představivost. A já z ní zvracela. Né jednou. Né dvakrát.

„No tak Loki, jak dlouho ještě?" položila jsem si hlavu do dlaní. Ozvalo se nade mnou hromové zavrčení.

„Sakra," povzdychla jsem si. Mělo vůbec smysl utíkat?

„Neříkej mi, že už máš dost. Ještě jsem ani pořádně nezačal." Thanos se sklonil k mému tělu. Byla jsem celá od krve, ruce a nohy rozhozené jako od hadrové panenky. Do očí mi tekla krev ze zranění na hlavě. O tom, že jsem sežvýkaná jako kost pro psa, nebudu ani mluvit. Mám pocit, že mi chybí některé orgány. Však oni v dalším scénáři dorostou.

„Proč tohle všechno?"

„Řekni mi, kam se vypařil tvůj milovaný? Nechal tě tady mě napospas. To se nedělá."

Hm, takže Lokiho skutečně nemůže najít, proto si to vybíjí na mě.

„Nevím, kde je Loki, své GPS souřadnice ani vizitku s místem určení mi tady nenechal," vykloktala jsem ze sebe společně s nějakou tou várkou krve.

„Něco chystáte, vím to. Loki nasbíral nějakým záhadným způsobem dost magie na to, aby se mi schoval. Řekni mi, smrtelnice," přišlápl mi krk, „jak moc si Loki váží tvého života?"

„Jelikož tady není, aby mě zachránil, moc asi ne," procedila jsem přes zuby. Thanos toho nechal, mávl rukou a rázem jsem byla celá, nikde žádná otevřená rána, ani oděrka. Vnitřní orgány všechny na svých místech. Seděla jsem na zemi v té pochmurné hvězdnaté planině, kde jsme začali.

„Už mi nějak tvé mučení nepřináší tolik radosti a uspokojení jako předtím."

„Ouč," přikývla jsem, „hračka se rozbila, co s ní?"

„Nepokoušej moji trpělivost!"

„Pardon. Teď, když mě omluvíš, ráda bych našla Lokiho. Sama, bez tebe. Musíme si toho spolu tolik říct, pokud mě chápeš," rozhodila jsem rukama v dramatickém gestu a couvala. Thanos mě sledoval, ale nakonec s mávnutím ruky zmizel. Paráda, asi jsem mu už lezla na nervy. A komu taky po mých zkušenostech ne. Tak, otázkou je, jak najdu Lokiho, když ho nedokázal najít ani titán? Těžce. Velmi těžce.

Na rozdíl od šíleného titána, Loki chtěl, abych ho našla. Thanos zmizel bohové vědí kam a já se ocitla před obrovskými dvoukřídlými dveřmi vedoucími já nevím kam. Tak proč je neotevřít a nezjistit to? Podle zlaté chodby, ve které jsem se ocitla, počítám, že jsem zpátky v Asgardském paláci. Jenom doufám, že tohle je práce Lokiho a ne Thanose. Tak jsem statečně nahlédla do místnosti za dveřmi. Byla to ložnice. A studovna v jednom. Místnost byla rozlehlá a byly v ní i takové ty masivní sloupy. Velká postel se zelenými saténovými přikrývkami. Kopa polštářů. Obrovské police plné knih, jedno křeslo, tmavý stůl hodný krále. Na stole plno knížek a různých baněk. Za stolem na židličce malý Loki. Moment, jak to, že se zase scvrknul?

„Tady jsi, hledal jsem tě, Allasso!" zazubil se na mě chlapec. Pustila jsem dveře, zavřela je a přešla na druhou stranu stolu od něj.

„Loki?"

„Matka mě naučila nové kouzlo, chceš ho vidět?"

„Přímo po něm dychtím," řekla jsem sarkasticky. Nemám čas na dětské hry, musím zjistit, jestli se odtud dostaneme.

„Ale no tak, bude se ti líbit."

„A co přesně?"

„Tohle!" ozvalo se pro změnu za mnou. Pozvedla jsem obočí a otočila se. Přede mnou Loki, za mnou Loki. I když tady ten byl trochu průsvitný.

„Vím, není to dokonalé, ale pracuji na tom," kolik že to tomu chlapci je? Osm, devět? A už vytváří klony? Čekám, že tímhle tempem se zaklínat naučí v patnácti.

„Hele Loki, kde ses tady vlastně vzal?"

„To je kouzlo, prostě promítám kousek sebe do prostoru."

„Nemyslela jsem ten klon. To neřeš. Hele, já vím, že jsme u tebe v mysli, což ty asi nepochopíš, protože jsi jenom projekce nebo vzpomínka, ale kde jsou všichni?"

„Všichni?" Loki za mnou zmizel a zůstal už jenom ten za stolem.

„Jo, tvoje rodina. Frigga, Odin, Thor, nějaké stráže, dvořané... někdo jiný než ty."

„Thor má narozeniny. Všichni budou v síni chystat jeho oslavu," Loki sklonil hlavu a tvářil se, že ho něco zaujalo na ploše stolu.

„Proč jim nejdeš pomoct?"

„Ráno jsme byli cvičit. Já, Thor, Fandrall a Hogun," lezlo to z něho jak z chlupaté deky, „řekněme, že jsem se s nimi nepohodl, tak jsem použil to, v čem jsem nejlepší. Meč to nebyl."

„Zaklel jsi je?" sedla jsem si na volný okraj stolu, kde nebyly knížky.

„Ne, kletby jsou moc složité. Vykouzlil jsem nějaký přelud a poslal ho na ně."

„Asi moc nadšení nebyli, co?"

„Thor se tomu postavil, aby bránil Hoguna, který upadl, a všichni jsou z něho unešení. Postavil se přeludu, chápeš!? Něčemu, co mu stejně neublíží a všichni z toho dělají, jako by se postavil živému ohnivému drakovi."

Zatímco, ty, který jsi to monstrum stvořil, jsi zůstal nedoceněný. Ze strany rodiny i obecenstva. Tak nějak ti začínám rozumět, Loki.

„Loki, na mě si udělal dojem už jenom tím klonem. Nic si z ostatních nedělej, kdybych mohla, taky bych raději k boji používala magii, lež a úskoky," usmála jsem se na něj.

„Vážně?"

„Vážně. Ale to zůstane mezi námi dvěma, jo?"

Chlapec vážně přitakal.

„A teď mi ukaž, co máš pro svého bratra k narozeninám, ju?"

„Jenom pokud slíbíš, že na tu oslavu půjdeš se mnou."

„Jako tvůj doprovod?"
„Jako má lady," lejdy sem, lejdy tam. Do nějaké paničky mám daleko, ale co bych pro toho skrčka neudělala.

„Dobře, natřeme to Thorovi tím, že si dovedeš ženskou, to jeho ego nepřekousne."