Zákon silnějšího

11.kapitola

S Lokim jsem se shledala až v Novém Mexiku, kde jsme přistáli ve volné krajině, aby nás mohl Heimdall přenést do Asgardu. Byl spoutaný a na tváři měl roubík. Zřejmě byl někdo iniciativní.

Věnoval mi jeden dlouhý pohled, který zakončil na mých nespoutaných rukách.

„Já tady zločinec nejsem," měla jsem nutkání se obhájit. Pozvedl obočí a pak pohled sklopil, když přišel Thor.

„Připraveni? Heimdalle!" Z nebe se sneslo barevné světlo a pohltilo nás. Tentokrát jsem byla připravená a rychle se chytla Thora, abych při vystoupení nehodila tlamu.

„Už můžeš otevřít oči," řekl mi, až to všechno skončilo a já křečovitě svírala jeho paži. Pustila jsem ho, otevřela oči a pozdravila černocha stojícího uprostřed místnosti. Thor nás s Lokim zavedl ke koním, čekajícím venku. Spolu s desetičlennou stráží. A to jsem si myslela, že je Fury paranoidní. Lokiho ještě připoutali k dvěma strážcům řetězy.

„Není to přehnané?" zeptala jsem se Thora, za kterým jsem seděla na koni.

„Otec na tom trval," dostalo se mi odpovědi. Těší mě, že nejsem jediná, komu se to nelíbí, usoudila jsem podle Thorova tónu hlasu, že mu to taky není po srsti. Přece jen, je to jeho bratr.

V paláci nás přivítala Frigga, Odin byl nevrlý stejně jako vždy a Lokiho okamžitě odvedli do žaláře. Na chvíli jsem se bála, že tam skončím také, ale Frigga mě zavedla do velkého pokoje, který byl přidělený mě.

„Proč jsem tady? A neříkejte mi, že to má co dělat s proroctvím," zeptala jsem se jí, když jsem si místnost s obrovskou postelí prohlédla.

„Bylo vyřčeno, že ho nesmíš opustit za žádných okolností. Chci, abys mu nosila jídlo a byla mu společnicí i ve vězení. Je to sice zločinec a provinil se více než jednou, ale pořád je to můj syn," vysvětlila mi Frigga.

„Stejně tomu nerozumím. Jsem obyčejný člověk, smrtelník, chcete-li. Nechápu, co tak velkého můžu pro Lokiho spásu udělat."

„A to je právě ono. Je možné, že ho spasíš ani nevíš jak," usmála se na mě královna.

„Pokud ovšem jeho duše ještě spasit jde," doplnila jsem.

„Nechám tě převléct do něčeho vhodnějšího a potom tě zavedu za svým nezbedným synem," slíbila mi Frigga a mě nezůstalo nic jiného než přikývnout.

Pokud jsem si myslela, že starost o Lokiho bude stejná jako dosud, šeredně jsem se mýlila. Asgardské vězení pozůstávalo z několika místností oddělených zdí, které ale měli průhledný předek s bariérou.

Loki byl natolik privilegovaný, že neměl žádné sousedy. V dlouhé řadě cel byl jediný. Ovšem cely naproti byli plné různých existencí. Válečníci, lapkové, vrazi, cokoliv si představíte.

K Lokimu jsem směla třikrát za den s jídlem. A potom na celé odpoledne, pokud jsem chtěla. Já bych chtěla, ale Loki trucoval. Odmítal se mnou mluvit, donesla jsem mu jídlo, mlčel. Počkala jsem, než se nají, abych ho odnesla, pořád mlčel. Mluvila jsem na něj, spílala mu, málem se jednou i rozbrečela a on pořád mlčel.

Uběhli tři dny od našeho příchodu na Asgard a já trávila ráno s Friggou v její komnatě. Seděla jsem na vyřezávané židličce a stěžovala si na jejího adoptovaného syna. Královna seděla u toaletního stolku a nechávala služebnou, aby jí česala vlasy.

„Loki je tvrdohlavý. Řekla bych, že někdy víc, než kdy byl jako dítě Thor," usmála se do zrcadla.

„Chápu, že se cítí strašně, mě někdo takhle zradit, tak s ním taky nemluvím, ale musí si uvědomovat, že dělal chybu. Obrovskou. Je zaslepený pomstou a já nevím, jak mu ji vytlouct z hlavy," povzdychla jsem si, „rozmluvit mu ji totiž nešlo."