Zákon silnějšího

8.kapitola

Nakonec se ukázalo, že to záchranná skupina není, ale přiletěl zpátky generál. Zapomněl se ohlásit, a proto ty cavyky kolem. Naštvaně jsem sebou po sprše hodila do postele a opřela se o stěnu za sebou. Myslela jsem si, jak to nemám vychytané, že nás najdou podle vyhledávání satelitů. Už jednou na to Lokiho chytili, proč ne znovu? Kryje nás Lokiho magie i před moderní technikou? Svezla jsem se po stěně až do lehu a nervózně škubala nohou. Loki mě okamžitě po příchodu do domu zavřel v pokoji a sám šel vyjednávat. Věřím tomu, že mě do konce tohoto dne nebude chtít vidět, když tam má toho hlavouna. Raději bych byla na Tonyho vánočním večírku.

Cože mě přivádí na otázku Vánoc. Štědrý den je zítra. Nikdy jsem Vánoce netrávila sama bez rodiny, jak tohle letos přežiju, to nemám zdání.

Pomalu jsem začala v posteli usínat, když se otevřely dveře a do pokoje vstoupil Loki. Měl na sobě volné kalhoty a černé triko, kožený plášť, nebo co to sebou pořád tahal, někde nechal. Zvedla jsem se na loktech a zadívala se na něj, jak tam stál v pruhu světla.

„Vzbudil jsem tě?" promluvil.

„Nespala jsem," odpověděla jsem mu a posadila se. Přikrývka se mi shrnula k bokům.

„Dneska jedna moje úderná skupina infiltrovala dvě tajné skrýše S.H.I.E.L.D.u. Už tak tajné nejsou a myslím, že Furyho to na chvilku dostane z naší stopy."

„Tím ses mi přišel pochlubit? Obávám se, že tvé válce nerozumím, Loki," přesunula jsem se na kraj postele a složila hlavu do dlaní. Přešel ke mně a vzal mě za rameno.

„Tím ti chci říct, že ani Fury a jeho organizace není tak všemocná, jak se zdají."

„Nikdy jsem nebyla jejich velký fanoušek, ale ti lidé, kterých krev byla dneska prolita, za to nemůžou. Nebo ne úplně," podívala jsem se na něj nahoru.

„Každá smrt, která ublíží Furyho vlivu je dobrá smrt," Loki mě vzal za loket a zvedl do stoje, „obleč se do něčeho vhodnějšího, je čas slavit."

Podívala jsem se na dlouhé volné triko, které jsem používala na spaní, a sahalo mi do půli stehen. Co se mu na něm nelíbí?

Přešla jsem do koupelny a oblékla se do kalhot a tuniky. Vrátila jsem se zpátky k Lokimu a společně s ním jsem přešla do jídelny, kde bylo na stole umístěno jídlo a pití. Kolem stáli nebo seděli muži v uniformách nebo oblecích a já už chápu, proč Loki chtěl, abych se oblékla. Skutečně jsem mezi ně nezapadala ani tak a koktejlové šaty k čaji o páté mi nikdo nesehnal.

Hovor v místnosti ztichl, když jsme vstoupili a oči všech byli na nás.

„Loki! Říkal jsem si, kam jste se ztratil. Dnešek je pro nás velkým úspěchem!" oslovil ho generál a černovlasý bůh byl znovu samý úsměv. Konverzace se znovu rozběhla a já se pokoušela aspoň v klidu najíst a napít. Všimla jsem si, že Lokimu se v ruce také usadila sklenička s pitím a netrvalo dlouho a seznámila jsem se se svou osudovou flaškou této noci: Loki nechal koupit vodku.

Bylo asi půl dvanácté večer, já seděla na pohovce v hlavní místnosti a bavila se s nějakým Sergejem a Adrianem o využití některých plemen psů pro armádu. Nejdřív jsem si myslela, že Lokiho velký večer prosedím unuděně v jídelně, ale nakonec se ukázalo, že jeho spolupracovníci jsou nejenom dobří v tom, co dělají, ale dá se s nimi i docela mluvit, když najdete společné téma. Popíjela jsem vodku přímo z flašky a poslouchala světlovlasého Sergeje. Vykládal něco o malinoisech, to je druh belgického ovčáka. Podotkla jsem, že se mi více líbí jejich dlouhosrstá forma, tervuereni. Loki byl někde v domě, přehled o tom, co dělá, jsem ztratila v půli flašky. Plánovala jsem se opít a zatím se mi to docela dařilo. Byla jsem v dobré náladě, svět se semnou ještě pořádně netočil, ale to během noci ještě napravím. Na koleni mi přistála něčí ruka a já vzhlédla k jeho majiteli. Hnědovlasý Andrej se na mě usmál. Tipovala bych mu tak dvacet, pětadvacet let, v této skupině působil skutečně jako mládě, mezi těmi prošedivělými nebo zarostlými muži. Nějak podobně jsem musela vypadat mezi nimi i já, nad dvacet mi tipne hodně málo lidí. Vzala jsem jeho ruku a položila mu ji na jeho koleno, se stejně laškovným úsměvem, jakým mě obdarovával on.

„Takhle to bude lepší, věř mi," mrkla jsem na něho a on se zasmál. Sergej vybuchl v smích a promluvil na něho něco v ruštině. Samozřejmě jsem jim nerozuměla ani slovo. Sergej byl vysoký blonďák, třicátník, řekla bych. Na sobě měl uniformu a čepka mu ležela na stehně. Co jsem pochopila, tak byl taky nějaká vyšší šarže.

„Dobře chlapci, a teď tak, abych tomu rozuměla, ano? Není to slušné, nerozumím, o čem se bavíte, ale vím, že je to o mně", poplácala jsem je po kolenech teď já.

„Říkal jsem mu, aby si svou pozornost nechal pro někoho jiného než velitelovu ženu," po tomto jsem se zhluboka napila vodky a měla co dělat, abych nevyprskla.

„Velitelova žena? Tak se mi teď říká?" podívala jsem se pro potvrzení na Andreje. Přikývl a omluvil se, že to tak nemyslel.

„Tak to je hodně mylné označení, já a Loki mezi sebou nic nemáme. Jé, ahoj Loki, zrovna jsem slyšela docela dobrej vtip, věděl jsi, že si tady všichni myslí, že my dva..."

„Nechte nás," přerušil mě Loki, který se objevil přede mnou, a já si uvědomila, že krom dvou mužů, teď už na odchodu, všichni zmizeli.

„Já s nimi vedla rozhovor, pokud sis nevšiml," položila jsem flašku na stůl a založila ruce na hrudi. Loki pohledem propaloval záda Sergejovi.

„Všiml jsem si, že si se s nimi nějak moc skamarádila, přímo tělo na tělo," to byl kousavý tón, co jsem slyšela?

„Co prosím?" nevěřícně jsem na něj hleděla, „Sis nevšiml, že jsem se důstojně ubránila? Ostatně, co je to s tou velitelovou ženou? Nechceš mi to vysvětlit?"

„Na tom není co vysvětlovat."

„Ale oni si myslí, že..." vstala jsem moc zprudka, z alkoholu se mi zatočila hlava a musela jsem se rukou opřít o Lokiho hruď, abych udržela rovnováhu. Černovlasý bůh mě podepřel za loket a ustálil. Svírala jsem v rukách látku jeho trička a vzhlédla, abych se setkala s jeho zeleným pohledem.

Loki mě sledoval a jeho ruce mi sklouzly přes ruce až k bokům, za které si mě přitáhl blíž k sobě.

Cítila jsem jeho vůni promíchanou s alkoholem, zřejmě toho vypil taky víc. Nadechla jsem se a chtěla jsem mu říct, co si o tom všem myslím, ale utišil mě důrazným pšššt a prstem na mých rtech. Dívala jsem se na něj a zapomněla dýchat, když mě prsty chytil za bradu a pozvedl mi ji. Jeho rty se setkaly s mými, já zavřela oči a polibek mu opětovala. Jak jenom dlouho jsem čekala na tuto chvíli! Omotala jsem mu ruce kolem krku a vytáhla se na špičky, abych se k jeho rtům lépe dostala. Bohové, ať tento polibek nikdy neskončí. V břiše jsem cítila celou letku motýlů a chtěla ho víc a víc. Odtáhla jsem se, až když mi docházel kyslík a otevřela oči. Loki se usmíval a pohladil mě po tváři.

„Ještě pořád si chceš na něco stěžovat?"

„Pokud mě umlčíš tak, jako před chvílí, několik stížností bych měla," opětovala jsem mu úsměv a hned mi bylo líp. Ať si jde celý S.H.I.E.L.D. s TERRORem třeba do pekla, za tuhle chvíli ten celý únos stál.